Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Potřebujeme začít vyprávět nový český příběh

V knize Hledání českého příběhu najdete ilustrace slovenského kreslíře Shootyho.
V knize Hledání českého příběhu najdete ilustrace slovenského kreslíře Shootyho.

Esej Jána Simkaniče: Obrovská vlna solidarity po řádění tornáda ukázala to nejlepší v nás, podobně jako když všichni šili roušky na začátku pandemie. Podobné pocity sounáležitosti poskytují nejlepší inspiraci pro to, jak začít vyprávět nový český příběh. Příběh odpovědných, velkorysých lidí pečujících společně o dobré místo k životu.

Česko to nezvládlo. Dokázali jsme, že to nedokážeme. V boji s největší krizí posledních desetiletí se úspěšně rveme o přední příčky – v závodě o největší selhání světa. Řeklo by se, že na někoho ten černý Petr vyjít musel, ale v našem případě to není náhoda. Žili jsme z podstaty, což ovšem na prudké vlnobití nestačí. Co teď?

Pokud tohle není dno, od kterého se odrazíme, pak už nezbývá než se naučit dýchat pod vodou. Pandemická krize ukázala, že Česko je nefunkční stát se selhávajícími institucemi, který stojí na hliněných nohách. V klidných dobách stačilo, že je vyztužovaly evropské dotace a silné propojení s mezinárodním obchodem, ovšem v nárazu koronavirové vlny se hlína rozpustila a celý systém se prakticky zhroutil. Kromě rychlé jarní reakce ze strategického hlediska nezvládl vůbec nic. Po roce pandemie vláda jen odevzdaně sleduje, jak jde všechno do pekel. Slovy ministra zdravotnictví Blatného: „Je to něco, co se nějakým způsobem děje.“

Tento text byl napsaný v dubnu 2021 a vyšel v knize komentářů Deníku N Hledání českého příběhu, kterou si kromě knihkupectví můžete pořídit i v e-shopu Deníku N. Na stránkách Deníku N ho publikujeme poprvé.

Velké tragédie postihly řadu národů, ovšem jen ty nejzralejší se k nim uměly postavit čelem. Česko své slavné prohry zatím dokázalo úspěšně vytěsňovat svalováním odpovědnosti na někoho jiného, takže vlastně nikdy nebyly naše: za husity mohla Liška ryšavá, za Bílou horu Habsburkové, za Mnichov Spojenci, za vítězný únor a prohraný srpen Sovětský svaz, za všechno zlo současného světa zase Evropská unie… A tak rádi jsme se ve škole učili, že to bylo „o nás bez nás“ a my jsme za nic nemohli. Odmítáním vlastního podílu na našich neúspěších jsme ztratili možnost překonávat je. Jenže dnes není kam přesunout odpovědnost a vinu. Tentokrát je nepochybné, že jsme si to podělali sami. Poučíme se z toho?

Na začátku jakékoliv úspěšné léčby si člověk musí připustit, že

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Esej

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější