Ztratili jsme havlovský kompas lidských práv, v očích světa je z nás země bez hodnot
Komentář Jiřího Pehe: Česká republika měla v prvních patnácti letech po pádu komunistického režimu pověst země, v níž sice schází hodnotová vertikála v podobě nějakého náboženství nebo silných tradic, ale která má přesto silný hodnotový kompas v podobě boje za dodržování lidských práv ve světě. Její zahraniční politika navázala na odkaz disidentské komunity z dob před rokem 1989. Po odchodu Václava Havla z postu prezidenta ovšem boj za lidská práva postupně vyprchal a byl nahrazen cynickým pragmatismem. Příkladů nabízí česká politika tolik, že už nikoho ani nepřekvapí chování premiéra Andreje Babiše na právě proběhlém summitu Evropské unie.
Ještě před summitem se Česká republika odmítla připojit jako signatář k dopisu sedmnácti (vesměs západoevropských) zemí, které odsoudily nový maďarský zákon, který zakazuje, aby se ve školách se žáky do 18 let probírala jako téma homosexualita. Ba co hůř, orbánovský režim v Maďarsku se v zápalu boje s komunitou LGTB neštítí naznačovat, že homosexualita souvisí s pedofilií.
Babiš vysvětlil zdrženlivý postoj České republiky tím, že je prý třeba zákon prostudovat, udělat analýzy. Což politické hantýrce obvykle znamená, že nehodláme udělat nic.
Na summitu EU se okolo zákona strhla pořádná mela, někteří evropští politici dokonce vyzvali Orbána, aby Maďarsko, které už je nějakou dobu na pranýři kvůli porušování principů právního státu a hodnot EU, unii opustilo. Babiš se touto částí summitu promlčel.
Důvod je zřejmý. Orbánovské Maďarsko
