Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Proč se nescházet s Putinem? Dokud si EU neujasní, co vlastně od Ruska chce (a může dostat), nemá smysl, aby s ním jednala

Vladimir Putin si začíná uvědomovat, že dobrovolně strčil hlavu do čínské oprátky, a také to, že podcenil Evropskou unii. Proto mění rétoriku. Ilustrační foto: Adobe Stock
Vladimir Putin si začíná uvědomovat, že dobrovolně strčil hlavu do čínské oprátky, a také to, že podcenil Evropskou unii. Proto mění rétoriku. Ilustrační foto: Adobe Stock

Komentář Michaela Romancova: Šéfové vlád a hlavy států se na jednání Evropské rady neshodli na uspořádání summitu EU–Rusko za účasti Vladimira Putina. S iniciativou přišli kancléřka Merkelová a prezident Macron, ale nedokázali pro ni získat ostatní. Jsem přesvědčen, že to je dobře, ale na druhou stranu by bylo naivní domnívat se, že to tak dopadne i příště. Je totiž evidentní, že řada evropských politiků, stejně jako Putin, o takovou schůzku stojí.

Putinův mluvčí na zprávu z Bruselu reagoval poměrně věcně a smířlivě. Moskvu prý mrzí, že k setkání nedojde, a to zejména s ohledem na nedávný článek ruského prezidenta, v němž prý Putin „vyslal Evropanům řadu pozitivních signálů a vyjádřil zájem o dialog a oživení vztahů“. Zároveň však podotkl, že problém s takovým formátem setkání mají „mladí Evropané, kteří s Ruskem mají největší problémy a vznášejí nejvíce požadavků“…

Nemůže být sporu, že termínem „mladí Evropané“ Peskov označil v prvé řadě Estonce, Lotyše, Litevce a Poláky, tedy ty, kteří do Unie vstoupili až v roce 2004. V Moskvě, v Berlíně i Paříži samozřejmě vědí, co za tím vězí, ale o to v podobných prohlášeních nejde. Důležité je, že Kreml opět dal najevo, že si je velmi dobře vědom heterogenity EU. Tentokrát tak nebylo učiněno tradičně urážlivým způsobem a poukazem na omezenou suverenitu těchto zemí a jejich závislost na washingtonských „loutkovodičích“, ale způsobem amerického ministra obrany Donalda Rumsfelda, jenž při hledání podpory pro tažení proti Saddámu Husajnovi rozdělil Evropu na „starou a novou“.

Z tzv. „staré Evropy“ získal Washington jednoznačnou podporu pouze od Britů, zatímco Němci a Francouzi byli proti. Británie je teď však pryč a bez ohledu na to, jak moc se to komu (ne)líbí, je jasné, že všichni velcí hráči, Američany nevyjímaje, budou při jednání s EU nejprve věnovat pozornost tomu, co si myslí Paříž a Berlín, a teprve pak Brusel, případně kdokoliv jiný.

Důvody, proč návrh na summit neprošel,

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Čína

Evropská unie

Názor

Rusko

Komentáře, Svět

V tomto okamžiku nejčtenější