Kdo nemá kryt, běží se schovat do obchodního domu, říká Češka, která žila v americké „uličce tornád“
Tornáda jsou na rozdíl od České republiky v části Spojených států záležitostí, na kterou jsou lidé zvyklí. Zuzana Leblová do USA odešla v 90. letech za prací ve farmaceutickém výzkumu a žila tam 27 let. „Pokud zrovna nelehne celé město, druhý den se normálně jede dál,“ říká Leblová, která měla v garáži svého domu protitornádový kryt. Dnes žije v Praze, v USA má ale stále část rodiny.
Do Oklahomy, která je součástí takzvané Tornado Alley (uličky tornád), se Leblová přestěhovala v roce 2013. Tentýž rok oblast nedaleko Oklahoma City zasáhlo masivní tornádo, při němž zahynulo 24 lidí. Krátce nato si lidé, kteří v rizikových oblastech bydlí, začali častěji pořizovat kryty, kde jsou před přírodní katastrofou v bezpečí. Pořád to ale není běžná výbava amerických domácností.
„Předtím jsme bydleli v Arizoně, tam to nebylo potřeba. Ale kamarádi si stavěli nový dům v Indianě a město po nich rovnou chtělo, aby si postavili i jednu podzemní místnost.“
Školy mají dle slov Leblové kryty jako povinnou součást vybavení a v budovách jsou i vyznačené cesty, které vedou do bezpečí. Součástí výuky je i to, jak se v případě přírodních katastrof chovat.
Obrazem: Tudy šlo tornádo
Firmy ale už podobným vybavením nedisponují. „Když se rozezní siréna, běží se lidé schovat třeba do Walmartu,“ vypráví Leblová. Veřejné tornádové kryty neexistují, alespoň ne v Oklahomě. Každý se tu musí postarat sám o sebe.
Leblová tak měla v garáži vlastní protitornádový kryt. „Potravinové zásoby