Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

K volbám chodí, ale v politickou změnu nevěří. Prvovoličům strany neumí nic nabídnout

Mnozí mladí mají pocit, že veřejné dění nemohou ovlivnit. Foto: Maria Teneva, Unsplash.
Mnozí mladí mají pocit, že veřejné dění nemohou ovlivnit. Foto: Maria Teneva, Unsplash.

S politikou jsou nespokojení a často mají pocit, že nedokážou věci kolem sebe ovlivnit. Na mladé voliče se v předvolebních kampaních často zapomíná. Minulé volby přitom ukázaly, že se k volebním urnám přitáhnout dají. Zjistit, čím je zaujmout, ale vyžaduje větší úsilí.

Kompletní audioverze článků jsou dostupné v rámci klubového předplatného společně s aplikací Deníku N, která umožňuje i offline poslech. Pokud ji ještě nemáte, nainstalujte si ji do svého mobilu.

Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné.

Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Osmnáctiletá Anežka je prvovolička jako z příručky – o politiku se zajímá už roky, dění dlouhodobě sleduje a samotnou předvolební kampaní se už nenechá příliš zviklat. V tématech, která jsou pro ni důležitá, má jasno: životní prostředí, schopnost vládnout během krize nebo to, jak si strany poradí s tématem migrace, které se v kampani opět zvedá.

Motivovaných prvovoličů se Deníku N po výzvě na Instagramu ozvalo několik. Osmnáctiletá Tereza ze severomoravské Litovle ještě není rozhodnuta, komu svůj hlas hodí, už teď ale ví, že rozhodující pro ni bude téma ekologie. „Jsme to my a naše děti, kdo tu bude žít, ne staří politici, kteří o změnách (ne)rozhodují,“ napsala. Prvovoličce Karolíně ze Zastávky u Brna pandemie „ukázala spoustu o naší politické reprezentaci“ a kromě ochrany životního prostředí je pro ni důležité i postavení LGBT+ komunity. Jasno má i devatenáctiletý Michael z Uherského Hradiště. „Nechci splácet sekeru ministryně Aleny Schillerové,“ říká.

Oslovení prvovoliči stále sledují média, o politiku se aktivně zajímají a zároveň je tíží témata, která v posledních letech plní veřejný prostor – zadlužení, reforma školství, modernizace státní správy, ochrana menšin, ekologie nebo zahraničněpolitická orientace země.

Po nahlédnutí do průzkumů veřejného mínění a rozhovorech s odborníky je však omezená vypovídací hodnota několika zpráv na Instagramu zcela zřejmá.

Mladých, kteří by na výzvu Deníku N nereagovali s takovým nadšením, je totiž nespočet – průzkumy ukazují, že prvovoliči mají v politiku velkou nedůvěru, patří ke skupinám voličů, které jsou nejméně rozhodnuté, koho volit, a nevěří, že by politická rozhodnutí mohli ovlivnit.

Pirátská aktivizace

Kdyby své zástupce do Poslanecké sněmovny volili jen lidé mezi osmnácti a děvětadvaceti lety, získaly by obě opoziční koalice podle volebního modelu agentury Data Collect za měsíce duben až květen více než 60 procent hlasů.

Se získanými 43 procenty hlasů by se radovali především Piráti a Starostové, za nimi pak koalice Spolu s 25 procenty hlasů. Do Sněmovny by prošla také Okamurova SPD a hnutí Trikolóra. Naopak premiérovo ANO by muselo s pěti procenty bojovat o záchranu ve Sněmovně – a zavedené strany jako KSČM nebo ČSSD by v ní neusedly vůbec.

O mladých voličích se traduje, že je těžké je dostat k urnám. Podle analytika agentury Kantar Pavla Ranochy tomu tak donedávna skutečně bylo: „V našich datech byl před volbami 2017 vidět opravdu velký odstup mezi nejmladšími do 30 let a seniory, zhruba 15 procentních bodů.“

To už ovšem je spíše minulost. Že mladí chodili k volbám výrazně méně než jiné věkové skupiny, podle Ranochy platilo jen do minulých voleb. Dnes mezi věkovými skupinami ohledně chuti jít volit v podstatě neexistuje rozdíl. Ochotu mladých dostavit se k volbám podle něj povzbudili Piráti a nebo například Dominik Feri.

„Zaprvé dali mladým vůbec nějakou relevantní alternativu, koho volit. A zadruhé je k těm volbám velmi dobrou kampaní skutečně dostali,“ vysvětluje analytik.

Letos podle něj mohla také přispět pandemie – vládní opatření měla totiž bezprostřední dopad i na mladé. „Proto jich více chce ve volbách dát najevo, jak způsob vedení země hodnotí,“ vysvětluje Ranocha.

„Raději ANO než danit každý pohyb jako Piráti“

Na dotaz, zda se chystají k volbám, odpovídají žáci jedné z tříd Střední průmyslové školy dopravní v pražském Motole různě.

Osmnáctiletý Filip o volbě zatím nepřemýšlel, protože ho politika nezajímá, i když si myslí, že je to špatně.

Jeho spolužák Marek se naopak k volbám chystá, protože to považuje za svou občanskou povinnost. Marka nejprve oslovil STAN, nakonec se ale chystá odevzdat hlas hnutí ANO. „Radši bych zde měl vládu, která bude krást, ale země bude prosperovat, než aby zde byli lidé jako Piráti, kvůli kterým bude zdaněný každý pohyb,“ vysvětluje student. ANO chce volit také Jan, pro kterého „na české politické scéně není žádná vhodná alternativa“ a strany jako SPD, KSČM nebo Piráti se mu zdají „pitomé“.

Volit půjde i devatenáctiletý Ondřej, který říká, že domácí i mezinárodní politiku dost aktivně sleduje. Podle něj se „během covidu přesně ukázalo, kdo je lehce retardovaný a kdo ne“. Pandemie ho tedy nezbavila ochoty jít k volbám, vedla ho ale k tomu, že se politickému dění snaží vyhýbat.

Další studenti se ještě nerozhodli, komu přesně by hlas hodili, nebo se o svou volbu nechtějí podělit, protože „lidé jsou zlí ohledně cizích názorů“.

Učitelka českého jazyka a základů společenských věd na Střední průmyslové škole dopravní Magdalena Veselková říká, že kdyby měla odhadnout, kolik studentů ze třídy se trochu zajímá o veřejné dění, byla by to čtvrtina až třetina.

A dodává, že tato třída je co do počtu lidí se zájmem o veřejné dění výjimečná – většinou jde o tři až čtyři jedince.

„Někdo například sleduje jak reakční kanály na YouTube, tak seriózní podcasty a nějak si to dává dohromady,“ říká Veselková. „Mám pár takových šťouralů, ale to je docela výjimka. Pak jsou takoví, kteří se nezajímají vůbec o nic.“

Nedostatek zájmu ale není jediným problémem, s nímž se Veselková jako učitelka potýká. „Sem tam se najde jedinec, který má nacionálně-rasistické názory,“ říká Veselková a dodává, že v takových případech se snaží oponovat. „Ale ne způsobem ‚ty jsi hloupý, protože jsi rasista‘. Ptám se, proč ten názor má, z čeho tedy usuzuje,“ vysvětluje. „To se mi vyplatilo – nejlepší obrana je zeptat se, kde to vzali, a říct, že respektuji jejich názor, ale nerozumím mu,“ dodává.

Různé zájmy i životní styly

Co vlastně mladí voliči od politiků obecně chtějí? Při pohledu na výzkum organizace Youth Speak Up!, která se snaží o větší prosazování zájmů mladých lidí v politice, je odpověď jednoznačná: bydlení. Jeho ceny ve velkých městech rostou a pro mladé se často stává zcela nedostupným.

Podle sociologa Martina Buchtíka jim ale české politické strany v letošních volbách nabízejí především emoce. A i když to platí obecně, o mladé voliče mají strany obzvlášť nízkou motivaci bojovat.

„Zatímco dvacetiletých máte v populaci něco přes 90 tisíc, čtyřicetiletých je přibližně dvakrát tolik. A to je z volebního hlediska velký rozdíl,“ vysvětluje sociolog.

I když se nakonec politická strana rozhodne svou pozornost na mladé zaměřit, narazí na problém. Už výpovědi několika málo voličů ukázaly, jak různé jejich životy a priority jsou – člověk chystající se na roky studia může mít úplně jiné představy o tom, co je důležité, než ten, koho za několik týdnů čeká hledání práce na plný úvazek.

„Zájmů a životních stylů, které mají lidé v pětadvaceti až pětatřiceti, je spousta. Můžete ještě studovat, můžete ještě jezdit do zahraničí, ale někteří si už založili rodinu,“ říká Buchtík.

Silné ročníky v seniorském věku jsou naopak z hlediska sdílených zájmů o poznání stejnorodější. Cílit na témata, která je zajímají, je tím pádem jednodušší. „U lidí v seniorském věku je jednodušší formulovat společný zájem – výše důchodů, pokud možno snižování výdajů a dostupná zdravotní péče. Zájem této generace je daleko homogennější a to asi bude přetrvávat,“ dodává sociolog.

Když přijde impulz

Výběr aktivit, kterými se mohou žáci Střední odborné školy ve Frýdku-Místku zapojit do veřejného dění, se vyrovná kdejakému gymnáziu – kromě školního parlamentu se studenti také účastní akcí pořádaných organizací Člověk v tísni jako například Měsíce filmu na školách nebo kurzu mediální gramotnosti.

Z velké části je to zásluha Kamily Štěrbové, která zde učí základy společenských věd, zeměpis a tělocvik.

Štěrbová jako učitelka pracuje už třicet let; na střední školu před deseti lety přestoupila z místního soukromého gymnázia. Tam tehdy ubývalo studentů a střední škola se jí zdála jako logická volba.

Líbí se vám článek Deníku N? Pokud nechcete přijít o ty další, objednejte si do mailu některý z našich přehledů, které pravidelně posíláme. Vybrat si můžete na této stránce.

Začátky v novém prostředí pro ni ale nebyly lehké. „Nevycházela jsem z údivu a říkala si, kde jsem se to ocitla,“ popisuje Štěrbová. Přiznává, že studenty maturitních i učebních oborů je těžší přitáhnout k veřejnému dění než gymnazisty, kteří jsou k zájmu a aktivitě častěji vedeni doma.

„Řekla jsem si – tohle je skutečná společnost. Tamto byl výběr, děti doktorů, právníků, dobře situovaných rodin, které mají podnětné prostředí. Říkala jsem si, že to bude výzva. Zlomilo se to po několika měsících, když jsem si zvykla a našla jiný způsob, jak učit,“ říká.

Štěrbová, která je také zastupitelkou v obci Pstruží, kde žije, se snaží vést své studenty k zájmu o lokální politická témata i mimo třídy.

„Měli problém v obci a ptali se mě, co mají dělat. Říkala jsem jim, ať jdou na zastupitelstvo a sepíšou petici,“ líčí Štěrbová, jak se jí roky strávené v zastupitelstvu hodily k tomu, aby studentům ukázala, jak mohou ovlivňovat věci kolem sebe.

Za léta, kdy základy společenských věd učí, jí lavicemi prošly stovky studentů. Změny si všimla, nejen když přecházela z jednoho typu školy na druhý, ale dostavila se i s tím, jak plynul čas.

„Mám pocit, že zájem klesá,“ popisuje svou zkušenost. „Dříve si studenti na hodiny měli připravit zprávy, které je zaujaly. Koupili si noviny, měli je při hodině na stole, pak jsme o zprávách diskutovali. Časem je to ale přestalo zajímat, protože se odevšad valí vata. Pak přišli na hodinu, v ruce drželi mobil a přečetli jen začátek textu,“ popisuje změnu během let.

Její práce jí přesto stále dává smysl. Se zaujetím popisuje, jak někteří studenti reagují, dostanou-li příležitost: „Když dostanou impulz, mají výborné nápady. Člověk si říká: ‚To je dobrý, to mě vůbec nenapadlo.‘“

„Je to práce, ale nakopnout se dají – a pak se chytnou,“ dodává.

 

Další texty speciálu N < 25

Poslední šance získat studentské předplatné se slevou 50 %. Pořídit můžete jen do 31. října. 

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Sněmovní volby 2021

Speciál N < 25

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější