Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

BIS v kauze ruského ovlivňování voleb ukázala na Bystroně z německé AfD.

Miluj se i v dešti střel a víru temného větru (lekce z korejské popkultury nejen pro teenagery)

„Není to nemoc. Je to kletba.“ Osmnáctiletý Hjunsu zápasí mezi světlem a temnotou: pohltil už ho netvor, nebo v něm ještě zbývá něco z člověka? Seriál Sweet Home můžeme sledovat jako oddechovou variaci na zombie žánr. Míří však mnohem hloub. Foto: Netflix
„Není to nemoc. Je to kletba.“ Osmnáctiletý Hjunsu zápasí mezi světlem a temnotou: pohltil už ho netvor, nebo v něm ještě zbývá něco z člověka? Seriál Sweet Home můžeme sledovat jako oddechovou variaci na zombie žánr. Míří však mnohem hloub. Foto: Netflix

Dospívat není snadné, ať už žijete kdekoli. Ale dospívat v Jižní Koreji se někdy podobá útěku před střelami – a tak vznikli BTS, sedm neprůstřelných. Korejská popkultura umí trápení a tíseň mladých zrcadlit s upřímnou hloubkou. A také pomáhat.

I. Střely a déšť

Kdyby tak celý den pršelo!
Pak by pro mě někdo plakal
Nebe zrcadlí můj stín
stojím na temnotě, hlavu skloněnou k patám
Když prší, mám pocit, že mám kamaráda
nepřestává ťukat na okno
ptát se: Jsi v pořádku?
A já říkám: Pořád rukojmí života
Kdybych tak jako ty dokázal někde zaťukat
Kdybych zvládl tak silně políbit celý svět
uvítal by mě někdo? objal mé usmýkané tělo
Už se mě neptej, jen napořád prš
Nejsem sám, když pršíš
Napořád déšť
(Kim Namdžun alias RM – Forever Rain)

Kdysi dávno – v kalendáři to není ani deset let, ale v očích popu to jsou celé věky – se na pódium v jihokorejském Inčchonu vyšvihla skupina sedmi kluků. Nejstaršímu bylo dvacet let, nejmladšímu patnáct. A pro tu chvíli tvrdě dřeli.

Psal se rok 2013 a význam slov K-pop a hallyu už rozpoznávali lidé po celé planetě. Korejský pop, korejská vlna. Hudba, seriály a skrze ně láska ke Koreji obecně: popkulturní cunami se ze svého jihokorejského domova šířila do všech světových stran.

K-pop se blyštěl, oslňoval a bořil hranice. Narodil se v 90. letech v zemi, která se sama sotva obrodila, po letech chudoby a tvrdé diktatury, jež neváhala masakrovat nevinné. Cesta k politické svobodě trvala dlouho a bolela, se společenskou svobodou to bylo ještě těžší. K-pop část tradičních norem svérázně překračoval. Jenže sám přitom podléhal tuhé kontrole. Stát se K-popovým idolem znamenalo stát se plastelínou v rukách manažerů. Krev, pot a slzy. Otročinu.

Dokud se na to jistý hudební producent nerozhodl jít jinak. Jmenoval se Pang Sihjok, a přestože měl v branži celkem úspěch, spokojený nebyl. Zdálo se mu, že to není ono. Že ten opojný K-popový lesk je spíš pozlacená cetka nežli ryzí zlato. A že by fanoušci, z drtivé většiny mladí lidé, chtěli něco upřímnějšího.

„Jakého hrdinu dnes mladí hledají? Nechtějí žádného kazatele. Potřebují hrdinu, který jim nabídne rámě. O kterého by se mohli opřít,“ uvažoval tenkrát Pang. Usmyslel si, že to chce nový typ idola. Někoho z masa a krve. Takového, který před očima fanoušků seskočí z piedestalu a prodýchá s nimi každý okamžik jejich života, protože je to i jeho život.

A tak Pang stvořil BTS neboli Bangtan Sonyeondan (Pangtchan Sonjondan). Sedm neprůstřelných.

Počátky fenoménu jménem BTS: rok 2013 a koncert kapely v Inčchonu. Foto: BulletProof7BTS, Wikimedia CC BY 4.0

Ten název není náhoda. Dospívat není snadné, ať už žijete kdekoli. Ale dospívat v Koreji (té Jižní, ať to nemusíme pořád opakovat) se někdy vážně podobá útěku před střelami. Nebo spíš vyčerpanému uhýbání.

Slyšeli jste už výraz Hel Čoson? Zeptejte se na jihokorejské ulici kohokoli mladého a máte víceméně zaručeno, že hned bude vědět, která bije. Znamená to „Korea: peklo na zemi“.

Ať nedojde k mýlce, Korea je nádherná země s nádhernou kulturou. A také jedna z nejbohatších, nejvyspělejších zemí světa, oplývá blahobytem a příležitostmi. Potíž je, že ani jedno

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Hudba

Seriály

Speciál N < 25

Východní Asie

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější