Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Tanec je intimní akt, účast ve StarDance mi ale schválil i biskup, říká farářka Kopecká

Farářka Martina Viktorie Kopecká. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N
Farářka Martina Viktorie Kopecká. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

Farářka Církve československé husitské Martina Viktorie Kopecká se začíná připravovat na to, že se chtě nechtě stane součástí bulvárního světa. Svoji účast ve StarDance si dlouho nerozmýšlela a na nabídku kývla. Přesto ale celou věc považuje za citlivou. „Tanec je sexuální schematismus ve smyslu rituálu k páření. V tomto ohledu mám fakt co promýšlet,“ říká v rozhovoru pro Deník N.

Před dvěma lety jste řekla, že ne každý považuje práci farářky za potřebnou. Máte pocit, že se to v pandemii změnilo?

Ano. Myslím, že si církev sáhla na svoji bezmocnost, kdy loni na jaře byly zavřené kostely. Já jsem nebyla připravená na situaci, kdy vytisknu ceduli „Máme zavřeno, modlíme se za vás a přijďte, až to bude lepší“. Pro mě to bylo těžké, protože jsem si říkala, že teď mám být ve službě, ale nemůžu.

Církev na tuto situaci docela dobře zareagovala tím, že se přesunula do online světa. Jenže je to jenom instantní řešení. Večeře Páně, kterou lidé vidí přes displej svého počítače, je naopak vede k frustraci, že farář svátost může mít kdykoli, ale oni, kteří teď trpí bezmocí z nějakého krizového momentu, ji mají nekonečně daleko. Myslím, že v tomhle církev ani nemohla udělat nic jiného, než že s člověkem byla. Otázkou ale je, jestli to bylo dost.

Jaké reakce jste tedy měla od věřících? Během pandemie jsem mluvila s katolíky, evangelíky… A ti chodili po domácnostech a lidem pomáhali a povzbuzovali je osobně.

Mně se ozvali lidé, kteří dříve byli v kategorii svátečních návštěvníků kostela – tedy na Velikonoce, na Vánoce… Ti najednou projevili touhu, abych jim poslala kázání do e-mailu. Nebo aby se mnou mohli vést duchovní rozhovor po Skypu, po telefonu.

To znamená, že se ozvali lidé, kteří na církev dávno zapomněli nebo si řekli, že duchovní život bude, až na to budou mít víc času, protože teď mají děti nebo chalupu. To je ale také pochopitelné. V tom také nacházíme duchovní uspokojení. Není to nic nižšího.

Na mě se docela obracejí lidé, kteří mě viděli v novinách nebo v televizi. Nevím, jestli je to úplně dobře, ale říkám si, že když tu potřebu mají, nebudu jim přece říkat: „Jděte si za svým farářem.“ Nakonec jsem musela konstatovat, že příběhy těchto lidí pro mě byly darem.

Nemám pocit, že bych se vydávala do všech stran a byla na roztrhání. A že by za to ti lidé měli horentně děkovat. Velké povzbuzení to totiž bylo pro mě. Do té doby jsem si připadala strašně neužitečná. Pak přišla doba, kdy se krutě přetočila bilance svateb, křtů a hezkých slavností a přišlo velké množství pohřbů. Kostel plný kytek…

Zrovna lidem můžete pomoci i jako odborník, protože jste zároveň psychoterapeutka a vedete vlastní praxi.

Když jsem farářka, čerpám z Bible. Psychologické škatulky a všechny ty diagnózy se mi strašně hodí, ale jako farářka pracuji jinak. Mluvím s těmi lidmi jinak a nevstupuji jim do toho otázkami, které kladu jako terapeut.

To musí být těžké, takhle se přehodit.

To není těžké.

„Nesmím směšovat roli farářky a psychoterapeutky,“ říká Martina Viktorie Kopecká. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

Myslím ve smyslu, že byste jim tak ráda poradila, co mají třeba dělat se svým dítětem, ale zrovna jste v roli farářky.

Někdy neodolám a řeknu: „Pokud bych mohla, ze svých zkušeností vím to a to.“ Ale pořád to musím vracet k tomu, že vedu pastorační rozhovor. Ti rodiče si nepřicházejí pro potvrzení, že jejich dítě má ADHD, ani pro poukaz do poradny. Maximálně jim můžu doporučit, že v té a té poradně pracuje takový doktor a mohl by jim k něčemu být.

Je velmi nebezpečné z role faráře

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější