Milton proti davu: Co nám o intelektuální svobodě a cenzuře říká staletí stará zkušenost?
Otázka, zda bychom měli tolerovat ty, kteří by chtěli zneužívat svobodu slova k podpoře násilí, nezákonnosti a netolerance, je dnes naléhavější a živější než kdykoli předtím, píše v eseji profesor literatury Nicholas McDowell.
Kniha Areopagitica: projev Johna Miltona k anglickému parlamentu na obranu nelicencovaného tisku (1644) vyšla v době vrcholící první anglické občanské války a dodnes zůstává výmluvnou obhajobou svobody projevu. V současné době se myšlenky sice předkládají, zpochybňují a napadají spíš v digitálních médiích než v tisku, ale otázky, které Areopagitica vznáší ohledně svobody myšlení a projevu, konkrétněji psaní, jsou naléhavější než kdy jindy.
Básník John Milton, jenž ve Ztraceném ráji (1667) vytvořil anglický epos, který mohl konkurovat řeckým a latinským klasikům, a dokonce je překonat, byl také vynikající prozaik. Tento fakt obvykle zastiňuje jeho pověst básníka. V Areopagitice však dal západnímu liberalismu něco z jazyka, kterým se dodnes vyjadřuje. Je poučné i prospěšné vrátit se ve chvíli krize liberální tradice k principům, které tuto tradici utvářely.
V době, kdy se někteří lidé nepokrytě zaobírají možností občanské války ve Spojených státech, a to jak v doslovném, tak v přeneseném smyslu, se můžeme hodně dozvědět o napětí, které je liberalismu vlastní – stačí se vrátit k