Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Česko má šanci spravit si reputaci po prvním zpackaném předsednictví EU. Petr Pithart nabízí návod, jak na to

V roce 2009 jsme to Evropě naštěstí neosladili (sobě ano). Teď máme šanci chovat se dospěleji a dát našemu předsednictví EU smysl (snímek z propagačního šotu tehdejší vládní kampaně). Zdroj: Úřad vlády
V roce 2009 jsme to Evropě naštěstí neosladili (sobě ano). Teď máme šanci chovat se dospěleji a dát našemu předsednictví EU smysl (snímek z propagačního šotu tehdejší vládní kampaně). Zdroj: Úřad vlády

Glosa Petra Pitharta: Kdyby se konalo referendum o vystoupení České republiky z Evropské unie a já se rozhodl hlasovat pro vystoupení, hlavním důvodem by pro mne byla existence daňových rájů. Referendum však doufám nebude a moje dilema zmizí. Protože se s tím pohne. Tento krok by mohl být spojen s Českou republikou, která by se za věc mohla brzy postavit plnou vahou.

Kompletní audioverze článků jsou dostupné v rámci klubového předplatného společně s aplikací Deníku N, která umožňuje i offline poslech. Pokud ji ještě nemáte, nainstalujte si ji do svého mobilu.

Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné.

Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

V ráji chceme být všichni. To ale nelze, nebyl by to ráj. Kdysi dávno byli v ráji tři, On, ona a on. Zůstal jen On. Ten, kdo všechno ví a je spravedlivý. Dnes je to aréna pro ty nejsilnější, nejbohatší ekonomické hráče.

Blíží se čas, kdy bude Česká republika předsedat Radě Evropské unie, mít příležitost ovlivňovat její agendu. Nikoli ji nastolit, určit, na to nemáme dost sil, ale přinejmenším na této své preferenci trvat, ačkoliv i v tom lze uspět jen do jisté míry. Je to ostatně reálná příležitost ukázat, jak to s oplakávanou suverenitou, s tou, která nám zůstává z té sdílené, myslíme vážně. Za čím si stojíme. Přinejhorším by to byla příležitost čestně prohrát v dobré věci.

Tou dobrou věcí, agendou našeho předsednictví, by mělo být fair play v ekonomice, založené na svobodném, férovém trhu. Založeném na rovnosti podmínek. Bez nich je svoboda svévolí nejmocnějších, nesilnějších. Fair play, které bude platit pro malé i velké hráče. Silné i slabé. I pro ty největší.

Férová hra se s daňovými ráji vylučuje. Bez této rovnosti ve zdaňování je trh paradoxně přerozdělovacím mechanismem ve prospěch těch větších a bohatších, především těch nadnárodních. Takový nerovný trh neumí nic než rozdíly mezi bohatstvím a chudobou jen a jen zvětšovat. Odvádí se tak navíc peníze ze zemí, odkud se rekrutují zaměstnanci a kde se často ničí životní prostředí. V globalizovaném prostředí se pak z největšího bohatství stává absurdní monstrum s deseti nulami a z chudoby vleklé postižení, které lze kurýrovat, ale ne opravdu léčit, či dokonce vyléčit.

V posledních dnech představitelé nejsilnějších ekonomik světa začínají jednat o prosazení jednotné daně pro nadnárodní mediální firmy. Byl by to průlom, ale jen začátek. Pro Evropany by zůstalo ještě mnoho práce. Nejde přitom o pár ostrůvků („offshore“ v průlivu La Manche), ale o celé státy, členské země Unie.

Z ostudy kabát

Naše předsednictví bude také ovšem příležitostí ke druhé blamáži. Ta první byla parádní a byla v ní jako v kapce vody obsažena veškerá česká velkohubost říznutá provincionalismem. Mindráky zabalené v drzosti. Uprostřed šestiměsíčního období předsednictví v roce 2009 padla vláda. Nedostala důvěru Sněmovny.

My jako předsedající země jsme ztratili v evropském měřítku autoritu i věrohodnost: když se nedokážete sami ovládnout ani v takovéto privilegované situaci a strhnete si dům nad hlavou, co pak s vámi, Čechy, až poteče do bot, vám nebo nám všem! Uřízli jsme si tehdy ostudu jako trám. Přidrzlé siláctví Alexandra Vondry, tehdejšího místopředsedy české vlády pro evropské záležitosti („Evropě to osladíme“ jako motto českého usilování), se ukázalo být siláctvím zakomplexovaného outsidera. Kafe bylo kyselé a pili jsme jej jenom my. A soudili se pak doma o prošustrované miliony.

Padla tehdy vláda Mirka Topolánka (ODS)‚ což opozice, tehdy nabubřelý šéf ČSSD Jiří Paroubek, chudák, ani nezamýšlel. Jen tak si zahrával. Jenže se přidal Vlastimil Tlustý, kterého kouč části rozpadávajícího se ódéesáckého týmu odvolal z palubovky, plus další kolega. A dvě dámy z koaličního týmu Zelených z důvodů, které se nikdy nepodařilo spolehlivě osvětlit, své hlasy pro vládu rovněž nedaly. Alespoň se o nich pár dní mluvilo… Nečekaný výsledek vyrazil na chvíli všem dech: tohle jsme snad ani nechtěli! Padla vláda – ve vteřině, kterou nikdo nečekal, kromě těch, kteří si to domluvili.

Možnost druhé blamáže se blíží: k ničemu ten podnik není, akorát na to, aby se tam všichni přecpávali chlebíčky. Takže je na něm potřeba co nejvíc ušetřit, praví asketický oligarcha, který je proti všem dobrým mravům pořád ještě předsedou vlády.

Pustit se do čestného boje

Agendy předsednictev se dlouho dopředu dohadují, nikdy si je nemůže prosadit jen a jen předsednická země. Může však na ně naléhat, může leccos, má výhodu domácího hřiště. Může s předstihem za ni agitovat, dát si ji na prapor, může zapojit své státní marketéry, pokud ještě nějací špičkoví na stát zbyli. Může se učinit nositelkou značky.

Podobné změny bude těžké prosadit, je však třeba pokusit se. Je to výzva pěti opozičním stranám, aby se začaly připravovat. Mohou mít skvělou agendu, která bude i populární.

Je přece nemožné, nesnesitelné, že z naší Unie někteří něčeho tyjí víc než ostatní! Jaký je to svazek? Jinak nám sympatičtí Irové a Nizozemci, že se nestydíte! A daňovým rájem je i nejbohatší členský stát Unie, velkovévodství Lucemburské. To se to bohatne, když pravidla nejsou podle pravítka a soudce byl donedávna bývalý předseda Evropské komise, předtím ministr financí a ministerský předseda onoho velkovévodství Jean-Claude Juncker (skandál dostal jméno LuxLeaks, 2014)!

Připravuje se prý konečně rovné, nejen celoevropské, stejné zdanění alespoň těch největších nadnárodních hráčů, především těch digitálních. Mluví se o tom na summitu v Cornwallu. To už mohla, měla být i naše agenda! Není pozdě, spousta nespravedlivostí zůstane, i kdyby se věci pohnuly.

Fair Earth

Chce to tedy, kromě odvahy a dobré vůle, kromě odhodlání stát se třeba menšinovým hlasem svědomí počestného byznysu, ještě maličkost. Naším mluvčím na nejvyšším grémiu nemůže být někdo, kdo je sám profláknutým zosobněním neférovosti. To by snad měly napravit podzimní volby. Do té doby, s předstihem, je třeba promýšlet argumentaci a heslář našeho předsednictví. Mohli bychom snad počítat s tím, že příští, zgruntu nová vláda si agendu férového byznysu vezme za svoji.

Prohrát s takovouto agendou nemůže být nikdy hanba. Remíza nebo i čestná porážka v úsilí o spravedlivý kontinent – o spravedlivou zemi Evropu –, o fair Earth, by byly naším vítězstvím. Které by nám pomohlo vylepšit naše pošramocené sebevědomí. A přihodilo pár penízků do rozpočtu.

A hlavně: dalo by Evropě smysl v duchu oněch tradičních hodnot, kterými se ústy politiků neustále zaklíná: jednota v pestrosti. Jednota tu znamená nikoli úplné sjednocení pravidel, ale koneckonců jednu spravedlnost pro evropskou obec podnikatelů. Protože více spravedlností se s jednou obcí vždycky vylučuje.

Hle, české motto, skoro do rýmu: FAIR EARTH! Slušelo by nám pustit se do čestného boje.

Do agendy nerovností v soutěži, nikoli ve výsledku se dnes pouští i G7, pak snad G20, vleklým problémem se za těchto nových podmínek bude muset zabývat i Evropská unie. Půjde to pomalu. Nepochybně zbude mnoho práce, vyjednávání, argumentací i na půlrok našeho předsednictví. Využijte této nebývalé šance ukázat se konečně také v dobrém světle! Hlasme se k této agendě jako její protagonisté; nemůžeme v ní úplně prohrát.

Autor je externí spolupracovník Deníku N a politik, historik a spisovatel, bývalý předseda české vlády, někdejší předseda a dlouholetý místopředseda Senátu.

V rubrice komentáře dáváme prostor různým úhlům pohledu, které nemusí vyjadřovat stanovisko redakce.

Nová kulturní příloha live! startuje tento pátek
Každý pátek Deník N s 32 stranami víkendového čtení. Nově s kulturní přílohou live!, kterou jste podpořili v crowdfundingu. Začínáme už teď 1. července. Hledejte ve své schránce nebo trafice.

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

České předsednictví v EU

Evropská unie

Glosa

TOP

Česko, Komentáře, Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější