Zeman, Babiš, Visegrád… Co se musí změnit v zahraniční politice, aby nás okolní svět zase začal brát vážně
Komentář Jiřího Pehe: Česká zahraniční politika je v troskách. Přispěla k tomu nejen vláda Andreje Babiše, ale svůj díl viny na tom nesou i vlády předchozí. A v nemalé míře také dva poslední prezidenti země.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Zahraniční politika je nejen nástroj k prosazování zájmů toho kterého státu v mezinárodním společenství, ale také nástroj pro vytváření pozitivního obrazu země. Stane-li se ale nevýkonnou, místy až chaotickou, je těžké těchto cílů dosahovat.
Je také samozřejmě důležité, kdo stát směrem navenek reprezentuje. Ten český v současnosti reprezentuje prezident, který nejenže kvůli svému zdravotnímu stavu funguje se značnými omezeními, ale jehož opakované sabotování našich spojenců ve vztazích k Rusku a obecně zpochybňování naší prozápadní orientace už přispělo k jeho faktické izolaci na mezinárodní scéně.
K návštěvě České republiky přijala za posledních několik let pozvání jen hrstka západních politiků. A sám český prezident, pokud vůbec cestuje, směřuje občas v rámci dělby práce s vládou buď jen na summity různých organizací, kterých je Česká republika členem (což zároveň působí vzhledem k jeho nepředvídatelnosti jistou nervozitu ve vládních kruzích), anebo do zemí mimo Západ, z nichž některé mají autoritářské vlády.
Premiérem je pro změnu člověk, který
