Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Jako první umírají malé děti. Etiopskou Tigraj sužuje nejhorší hladomor od katastrofy v Somálsku

Čtrnáctiletý Adan Muez býval podle strýce "silný jako lev". Pak ale rodina utekla před vojáky a přes tři měsíce se schovávala v jeskyni, kde jedli jen pražený ječmen. Snímek vznikl 18. března v nemocnici ve městě Adigrat. Když tam došly léky a výživa, měli chlapce převézt do univerzitní nemocnice v hlavním tigrajském městě Mekele. Jenže ta o jeho přijetí nemá žádný záznam, zjistila Reuters. Adanova stopa se ztratila. Foto: Baz Ratner, Reuters
Čtrnáctiletý Adan Muez býval podle strýce „silný jako lev“. Pak ale rodina utekla před vojáky a přes tři měsíce se schovávala v jeskyni, kde jedli jen pražený ječmen. Snímek vznikl 18. března v nemocnici ve městě Adigrat. Když tam došly léky a výživa, měli chlapce převézt do univerzitní nemocnice v hlavním tigrajském městě Mekele. Jenže ta o jeho přijetí nemá žádný záznam, zjistila Reuters. Adanova stopa se ztratila. Foto: Baz Ratner, Reuters

Vojáci ničí úrodu, místní lidí nemají co jíst. „Když dostanu jídlo, dám ho dcerám. Už čtyři dny jsem nic nejedla,“ říká žena ve válkou zmítané etiopské provincii Tigraj.

Tekaj Gebruová je čtyřicetiletá matka dvou dětí. Nedávno musela utéct ze svého domova v jedné z tigrajských vsí.

„Eritrejští vojáci mi spálili veškerou úrodu a zásoby jídla. Sebrali mi i ovci,“ popisuje v reportáži Al-Džazíry žena, která nalezla úkryt ve škole v hlavním tigrajském městě Mekele.

Uprchlice vzpomíná, jak vojáci upálili její sousedku – starou a slepou ženu – spolu s obilím a domem. „Dalšího souseda strčili do ohně, protože je prosil, aby mu aspoň trochu úrody nechali,“ vzpomíná.

Od toho dne Tekaj Gebruová hladoví. O moc lepší to totiž není ani ve městě, kde se tísní na 176 tisíc utečenců, vnitřně přesídlených lidí: „Když dostanu jídlo, dám ho dcerám. Už čtyři dny jsem nic nejedla. Mám hlad.“

Reportáž líčí i příběhy dalších uprchlíků. Například muže, který na útěku nejedl patnáct dní. „Šestého února nám eritrejské jednotky sebraly úrodu. Nezůstalo nám vůbec nic k jídlu. Utekli jsme, abychom neumřeli hlady. Já se zvládl dostat do Mekele, ale moje žena nepřežila. Hlad ji zabil,“ říká Johannse Araja.

Hlad jako válečná zbraň

V Tigraji – provincii, formálně svazovém státu na severu Etiopie – vládne teď zřejmě nejhorší humanitární krize na světě. Ve válce, kterou tu vede ústřední etiopská vláda se spojenci ze sousední Eritreje proti místní tigrajské vládě, jsou civilisté vražděni, znásilňováni a vyháněni ze svých domovů.

A miliony lidí hladoví. Z toho více než 350 tisíc lidí

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Afrika

Konflikt v Etiopii

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější