Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Velké představení na obloze: dnes nastane částečné zatmění Slunce

Takhle vypadá částečné zatmění, když máte správné nástroje k jeho pozorování. Foto: David Carroll, Wikimedia Commons, CC BY-SA 2.0
Takhle vypadá částečné zatmění, když máte správné nástroje k jeho pozorování. Foto: David Carroll, Wikimedia Commons, CC BY-SA 2.0

Už je to šest let, kdy se v Česku naposledy dalo pozorovat zatmění Slunce. Čeká nás tedy celkem vzácná nebeská událost. Bohužel stejně jako v roce 2015 i ve čtvrtek 10. 6. 2021 půjde jen o zatmění částečné.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Zatmění Slunce je velmi jednoduchý úkaz: Měsíc na obloze na chvíli zakryje Slunce, protože se všechna tři tělesa ocitnou zhruba v jedné přímce. Víc o něm vlastně není nutné vědět, pokud vás nezajímají detaily. Pokud ano, čtěte dál.

Shodou okolností žijeme na planetě, jejíž hvězda (Slunce) a jejíž oběžnice (Měsíc) se nám jeví na obloze stejně velké. Obrazy předmětů na nebi nemůžete samozřejmě měřit třeba na centimetry. Jedinou rozumnou mírou je úhlová velikost – jakou část úplného oblouku od obzoru k obzoru zabírají. Celý oblouk měří sto osmdesát stupňů. Jak velký je v této míře Měsíc? A Slunce? Kdo nezná správnou odpověď, skoro vždy prohádá. Mate nás totiž jas obou objektů, takže jejich velikost nadhodnocujeme. Ve skutečnosti jak Měsíc, tak Slunce zabírají na obloze asi půl úhlového stupně. Měsíc je k nám čtyřsetkrát blíže než Slunce, ale náhodou je také právě čtyřsetkrát menší. Kdyby byl ještě menší, neměli bychom žádná úplná zatmění (i když přechod Měsíce přes sluneční disk by byla také docela pěkná show). Kdyby byl větší, měli bychom delší a temnější zatmění. Část přitažlivosti jevu spočívá v tom, jak je to vše vyvážené – Měsíc Slunce někdy zakryje jen tak tak, někdy ani to ne.

Měsíc oběhne Zemi jednou za 27,3 dne. To je takzvaná orbitální perioda, vztažená jen a pouze k Zemi. Z hlediska zatmění je významnější jiný druh měření oběhu: jak dlouho trvá, než se Měsíc dostane znovu do přesně stejné pozice vůči Zemi a Slunci. Neboli z hlediska nás na Zemi, kdy budou zase Měsíc a Slunce na obloze ve stejné vzájemné poloze, kdy se znovu setkají. Setkání se řecky řekne synodos a době oběhu Měsíce mezi dvěma takovými setkáními se říká synodická perioda. Trvá 29,53 dne, rozdíl je dán tím, že Měsíc dohání oběh Země kolem Slunce.

Podle toho, kde Měsíc právě je na své dráze kolem Země, se mění úhel, ze kterého na něj Slunce svítí. To se nám jeví jako měsíční fáze. Když je Měsíc na opačné straně Země než Slunce, vidíme úplněk. Když je mezi námi a Sluncem, nastane nov a nevidíme z něj nic. Slunce ozařuje jen jeho opačnou stranu.

Tím se nabízí rozumná otázka, proč nemáme zatmění Slunce jednou za měsíc, tedy pokaždé, kdy je Měsíc mezi Sluncem a Zemí. Tak by tomu skutečně bylo, kdyby

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Vesmír

Věda

V tomto okamžiku nejčtenější