Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Šílené bylo období nákaz z darované krve, tatínek infikovaného dítěte mi nafackoval, vzpomíná šéfka AIDS centra

Infektoložka a zakladatelka AIDS centra Bulovka Marie Staňková v roce 1999 s HIV pozitivním chlapečkem v náručí, manželé Havlovi pomohli dát do pohybu jeho adopci. Foto: ČTK
Infektoložka a zakladatelka AIDS centra Bulovka Marie Staňková v roce 1999 s HIV pozitivním chlapečkem v náručí, manželé Havlovi pomohli dát do pohybu jeho adopci. Foto: ČTK

Před čtyřiceti lety, v červnu 1981, byly u prvních pacientů ve Spojených státech popsány příznaky dosud neznámé nakažlivé nemoci. O dva roky později byl objeven její původce, virus HIV. Nemoc dostala jméno AIDS. „Nesměla jsem nikde říct, že máme HIV pozitivní pacienty. U nás v ČSSR přece nemáme žádné homosexuály, tak nemůžeme mít ani HIV pozitivní občany,“ vzpomíná zakladatelka prvního AIDS centra na Bulovce Marie Staňková.

Když se v USA objevily první případy neznámé nemoci, donesly se informace o nich do socialistického Československa? Vzbudilo to už tehdy zájem u infektoložky z Prahy?

Samozřejmě že to nemohlo nechat žádného odborníka na infekce chladným. Nejprve Michael Gottlieb popsal u pěti mladých mužů v Los Angeles – do té doby úplně zdravých – onemocnění pneumocystovou pneumonií kombinovanou se závažným imunodeficitem.

Později pozorovali další lékaři u mladých, dosud zdravých homosexuálních mužů výskyt nádoru Kaposiho sarkomu a nevysvětlitelné zduření mízních uzlin. I u nich se prokázal významný imunodeficit.

Prudce stoupaly počty nemocných nejen ze skupiny gayů, ale i u hemofiliků, sexuálních partnerů infikovaných, dětí a příjemců krve, vše nasvědčovalo tomu, že jde o infekci. Tento syndrom byl později nazván AIDS, syndrom získaného selhání imunity.

O dvě léta později pak francouzský virolog Luc Montagnier zveřejnil experimentální data, která naznačovala možné spojení mezi AIDS a retroviry…

A ve stejné době profesor Robert Gallo prokázal, že retrovirus – později nazvaný HIV, tedy lidský imunodeficitní virus – je skutečnou příčinou AIDS. Během dalších dvou let byly vyvinuty první diagnostické testy.

No a naše infekční klinika v Praze na Bulovce měla velmi pokrokového přednostu, profesora Koubu, který se o tuto problematiku zajímal. Rozhodl, že i my se budeme této problematice věnovat. A pověřil tím mě.

A vám se do toho moc nechtělo, že?

Ne. Vždyť já jsem nechtěla dělat ani na infekční klinice, mířila jsem na pediatrii, ale po roce 1968 odešlo hodně lékařů do zahraničí a na Bulovce potřebovali posily právě na infekčním, tak mě tam – původně jen „dočasně“ – umístili. A když už se mi infekce zalíbila a dostala jsem se k velmi zajímavé medicíně – mimo jiné jsem diagnostikovala i první případ legionářské nemoci u nás, pak jsem se specializovala na hnisavé záněty mozku, což byla moc zajímavá práce –, pan profesor najednou chtěl, abych se zase přeorientovala.

Snažila jsem se vymlouvat na děti a že manžel je často v zahraničí a že mě čekají další zkoušky. Na svém oddělení jsem měla velmi dobrý kolektiv, také jsem se obávala, co by řekli na tak podstatnou změnu.

Pan profesor mi na všechno kýval… a druhý den jsem dostala dekret, že pacienti s podezřením na tuto infekci budou ležet na našem oddělení a já za něj budu odpovědná.

A basta. Ale postupně jste se v tom našla, ne?

Jistě. Takovou práci nemůžete dělat s nechutí. Ale začátky nebyly jednoduché, víte, hnisavé meningitidy, to je opravdu krásná medicína. Pacienty většinou dovezou jako takové „placky“ v bezvědomí, v těžkém stavu, ale po terapii velmi často odcházejí po svých, byla to nemoc většinou s dobrou perspektivou.

U AIDS jsme byli teprve na startu. Dělali jsme vždycky maximum možného, ale než přišly první léky, mohli jsme léčit jen přídatné infekce. Nemohli jsme těm lidem příliš pomoct, což bylo frustrující. Navíc se s tou nemocí pojila obrovská stigmata, některé sestry mi odcházely, protože jejich rodina si nepřála, aby tu práci dělaly. Zažila jsem několikrát, že se nám, z „aidsového“ oddělení, lidé vyhýbali.

Ale díky skvělému kolektivu, mnoha hezkým spolupracím s kolegy z jiných oborů, se Státním zdravotním ústavem, s virologickou laboratoří, s imunologií a dalšími laboratořemi to nakonec byla úžasná práce. Dostala jsem se na stáž do Miami, dostali jsme se na zahraniční kongresy, vyměňovali si zkušenosti s kolegy z celého světa.

Nesměla jsem nikde říct, že máme HIV pozitivní pacienty

V roce 1985 vzniklo pod vaším vedením první AIDS centrum v zemi. Kdo byli vaši první pacienti, u kterých se nemoc potvrdila?

Během prvních let vznikla dohoda s jinými klinikami, že nám budou posílat pacienty, kteří mají nějaký imunologický deficit nejasného původu. A tak se k nám dostali dva mladí kluci, naše první případy. Bylo to právě v roce 1985.

Vystupovali oficiálně jako

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Zdravotnictví

Česko, Věda

V tomto okamžiku nejčtenější