Co Zeman činí, dobře činí. A ještě jeden důvod, proč by Senát neměl pustit Gerlocha na Ústavní soud
Komentář Tomáše Němečka: Po setkání s prezidentem potvrdil předseda Senátu Jaroslav Kubera, že na uvolněné místo u Ústavního soudu navrhne Miloš Zeman Aleše Gerlocha. A rovnou přidal svou předpověď, že horní komora s ním nejspíš bez problémů vysloví souhlas. Má se tedy profesor Gerloch stát novým ústavním soudcem?
Existují nějaké argumenty, proč by se Zemanův kandidát neměl ústavním soudcem stát? Jde přece o dlouholetého děkana a vedoucího pražské katedry ústavního práva, nyní prorektora Univerzity Karlovy, autora učebnic… Přesto by měl Senát žádat právě v této době jinou nominaci. A to ze dvou důvodů.
Prvním důvodem jsou zvýšené nároky na osobnostní integritu soudců. Po tom všem, co se provalilo o tlacích prezidenta a jeho podřízených na vrcholné soudce Josefa Baxu a Vojtěcha Šimíčka, je zřetelně vidět, jak je důležité, aby měl soudce charakter.
Zeman a jeho lidé se svými tlaky nepřestanou, dokud nedostanou lekci. Oni totiž nepopírají, co prováděli, jen vůbec nechápou, v čem je to špatně. Představa, kterou má o výkonu spravedlnosti prezidentův kancléř Vratislav Mynář, je taková, že pokud by – zcela teoreticky – vykradl v Osvětimanech samoobsluhu a poté náhodně potkal na plese předsedu místně příslušného soudu, začne ho – zcela teoreticky – seznamovat se svým názorem na správné rozhodnutí.
Každý ústavní soudce si musí zažít svůj „becketovský moment“: okamžik, kdy se vzepře prezidentovi, který ho nominoval – tak, jako se svatý Tomáš Becket ve funkci arcibiskupa z Canterbury vzepřel králi Jindřichu II., svému příteli a patronovi (od 12. století se nástroje moci přece jen zkultivovaly, takže soudcům na rozdíl od Becketa přinejmenším nehrozí, že je král nechá zavraždit přímo v katedrále). Proto u „svého“ Ústavního soudu tak spektakulárně prohrál všechny své spory Václav Klaus. Proto Šimíček a Baxa řekli Zemanovi „ne“.
Jenže tuto osobnostní záruku bohužel výše jmenovaný kandidát nedává.
Pan prezident se nemýlí
Profesor Gerloch až dosud svou nepopiratelnou erudici, výmluvnost a právnickou zručnost využíval k tomu, aby potvrdil, že cokoli prezident Zeman činí, správně činí.
Na jeho analýzu se Hrad odvolal, když potřeboval odůvodnit, proč