Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Živá voda pro KSČM, řečnická cvičení a nevýsledek. Co si od toho opozice slibuje, je záhada

Andrej Babiš se po dohodě s komunisty o důvěru Sněmovny pravděpodobně bát nemusí. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Andrej Babiš se po dohodě s komunisty o důvěru Sněmovny pravděpodobně bát nemusí. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Komentář Jana Moláčka: Sněmovna se celý čtvrtek dohaduje o vyslovení nedůvěry vládě. Pokud toto úmorné divadlo běžnému voliči stojí za to, aby ho vůbec vzal na vědomí, pak jen jako další důkaz, že politici tráví čas zbytečným žvaněním. Co si od posílení této image politiky slibuje opozice, není moc jasné. Pomoci to může jen Andreji Babišovi, který se díky ní dostal k moci.

V době psaní tohoto textu se ještě k hlasování o nedůvěře vládě ani zdaleka neschyluje, pokud ale nedojde k naprostému zvratu, je to úplně jedno. Vládu fakticky podpořili komunisté odchodem z jednacího sálu a jede se dál.

To, co předcházelo, i to, co bude následovat, bylo a je stejně očekávatelné – předcházely hodiny a hodiny projevů, do nichž si sice všichni mluvčí schovali obzvlášť emotivní a chytlavé metafory, protože hlasování o nedůvěře vládě má pro politiky pikantní příchuť čehosi osudového, které ale neměly valnějšího smyslu než iluzi čehosi osudového vyvolat i u voličů.

Zrovna tak je jasné, co bude následovat. Všichni se prohlásí za vítěze, opozice, která hlasování vyvolala, vysvětlí v záplavě tweetů a tiskových zpráv, proč bylo důležité, a politický provoz země se vrátí do původních kolejí.

Opoziční blok ODS, KDU-ČSL a TOP 09, který o dnešní představení usiloval podstatně aktivněji než konkurence Pirátů a Starostů, představil ráno na tiskové konferenci „čtyřicet důvodů, které má koalice Spolu pro to, aby vládě vyslovila nedůvěru“, jak to formuloval předseda ODS Petr Fiala.

Takový důvod ale nebyl na obří tabuli ani jeden. Jistě, vesměs to byly důvody, kvůli kterým by bylo dobré, aby vládu Andreje Babiše vystřídala nějaká jiná, kompetentnější a nezatížená koulí obřího střetu zájmů na jedné noze a trestního stíhání na druhé. Ano, samozřejmě je třeba „dlouhodobá snaha vlády přizvat Rosatom do tendru na Dukovany“ nebo „více než 30 tisíc mrtvých“ dostatečným důvodem, proč vláda důvěru mnohých nemá.

Jenže nemít k vládě důvěru a pokusit se vládě vyslovit nedůvěru ústavní procedurou jsou dvě zcela různé věci. Důvody, kterými lze vysvětlit první, nestačí k obhájení druhé. Ani když jich je čtyřicet.

Pět minut slávy KSČM

Šance, že by se vládě podařilo opravdu vyslovit nedůvěru, byla od začátku jen velmi teoretická. Jediná strana s předem ne zcela jasným postojem byli komunisté. Ti si svou roli pochopitelně náramně užívali, konečně se zase někdo zajímal o jejich stanoviska, konečně byli opět v centru pozornosti.

Komunisté celé volební období nedělají nic jiného než obchodují se svou podporou a není jasné, co si opozice myslela, že jim může nabídnout. Klidný spánek politika, který rozhoduje podle svého svědomí? Ehm – o kteréže to straně se to bavíme?

Vláda naproti tomu pořád ještě může nabídnout ledacos – posty, podporu legislativním návrhům atd. Zrovna v těchto dnech se láme chleba kolem čtveřice nových radních České televize. Babiš může riskovat občanské protesty a další obstrukce, pokud bude nekompromisně pokračovat ve válcování veřejnoprávní televize ve spolupráci s SPD a KSČM, anebo se je může pokusit otupit a nechat projít jednoho či dva kandidáty přijatelné pro opozici. To je jen jeden z příkladů, čím si mohla vláda podporu komunistů koupit.

Že komunisté ještě chvíli před zahájením schůze dramaticky oznamovali, že „stále jednají“, je logické. Pochopitelně, proč by do poslední chvíle „nejednali“, když tím jednak šroubují svou cenu nahoru, a jednak – což je ještě důležitější – vytěží mediální zájem až do dna a proniknou do novinových titulků? Proč se takové pozornosti pár měsíců před volbami zříkat, když je k dispozici na stříbrném podnose?

Polití skomírající komunistické strany živou vodou ale pravděpodobně nebylo důvodem, který opozici k hlasování o nedůvěře vedl – jakkoliv jí muselo být jasné, že se KSČM coby jediná „lavírující“ strana musí nevyhnutelně stát středem pozornosti.

Z některých komentářů se zdá, že opozice se zviditelněním komunistů počítala a jedním ze skutečných důvodů pro hlasování o nedůvěře bylo

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Hlasování o nedůvěře vládě

Názor

Sněmovní volby

Česko, Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější