Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Surrealistická setkávání v modernistické metropoli. Vyšla další monografie magické Prahy

Plakát výstavy Cesty k modernitě. Repro: Muzeum architektury ve Wroclawi
Plakát výstavy Cesty k modernitě. Repro: Muzeum architektury ve Wroclawi

Praha je město s bohatou (multi)kulturní historií, která i díky tomu přitahuje pozornost řady významných odborníků: teoretiků architektury (Christian Norberg-Schulz) i literárních vědců. Z těch zahraničních jsou to Angelo Maria Ripellino se svojí knihou Magická Praha a Peter Demetz s publikací Praha černá a zlatá, které byly už dříve přeloženy do češtiny. K těm se nedávno přiřadil další titul Praha, hlavní město 20. století: Surrealistická historie. Jejím autorem je kanadsko-britský bohemista Derek Sayer, který za originál knihy získal roku 2014 zvláštní uznání v rámci Ceny F. X. Šaldy i další, zahraniční ocenění.

Kompletní audioverze článků jsou dostupné v rámci klubového předplatného společně s aplikací Deníku N, která umožňuje i offline poslech. Pokud ji ještě nemáte, nainstalujte si ji do svého mobilu.

Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné.

Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Jak napovídá samotný název, v centru autorova zájmu stojí kontakty surrealistů českých a zahraničních, které byly natolik intenzivní, že se podle Sayera Praha načas stala druhým světovým centrem surrealismu hned po Paříži, i když místní surrealismus byl „méně mystický a méně romantický než jeho francouzský protějšek“.

A proč nazývá Prahu provokativně „hlavním městem“ dvacátého století? Minulé století bychom v jeho pojetí měli vnímat jako synonymum modernistických snah. Praha je pak pro něj místem, kde se různé modernistické sny „znovu a znovu rozpadají, kde dříve či později vždy spadnou masky, aby se tak velká vyprávění o pokroku ukázala jako pohádky pro děti, jimiž jsou“.

Moderní historie Prahy je podle autora „názornou lekcí černého humoru“. Kde jinde získat lepší smysl pro ironii a absurdnost, trvalou podezíravost ke smyslu velkých teorií a vůči totalitním ideologiím a zároveň rabelaisovský požitek z toho, jak všechny společenské a intelektuální nároky na racionalitu nevybíravě podvrací erotika?

Zvláště tomu poslednímu je v knize věnována velká pozornost, a to v rovině umění i soukromých životů. Autor cituje například dobové svědectví o skladatelce Vítězslavě Kaprálové, že „dokázala být věrná současně několika osobám a 

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Literatura faktu

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější