Před sedmnácti lety zmrazil české fanoušky. Ten nájezd mi pomohl do NHL, vzpomíná „Andy Roach z Mannheimu“
Ve čtvrtfinále mistrovství světa v roce 2004 zastavil český tým na (do té doby suverénní) cestě za medailí. „Andy Roach z Mannheimu!“ nedokázal skrýt překvapení komentátor Robert Záruba, když američtí trenéři poslali v páté sérii nájezdového rozstřelu na led nepříliš známého obránce. Jeho dokonale provedená klička během chvíle umlčela vyprodanou O2 arenu a vyřadila favorita turnaje ze hry o zlato. „Gól, který mi pomohl dostat se do NHL,“ vzpomíná v rozhovoru pro Deník N s odstupem času hrdina večera.
Je tomu devět let, co ukončil aktivní kariéru. V Arizoně, stranou hokejového dění, se dnes věnuje správě bazénů. „Staráme se o zhruba tři stovky klientů v okruhu patnácti minut jízdy autem. Práce je hodně, ale mám pod sebou tři zaměstnance, takže zbývá prostor i na jiné věci,“ líčí bývalý hokejový obránce Andy Roach.
Díky tomu má čas zavzpomínat na svoji kariéru profesionálního hokejisty. Jak v roce 2004 zatarasil v Praze vítězným nájezdem ve čtvrtfinále mistrovství světa cestu českého týmu za medailí. Jak o rok později ve stejném souboji proti Tomáši Vokounovi selhal. A jak se po třicítce prosadil v NHL, v lize, o které jako malý kluk ani nesnil.
Dlouho se s kamarády honil za plastovým pukem v tělocvičně, až mu v deseti letech kamarád ukázal variantu hokeje na ledě. Díky lekcím krasobruslení dohnal své vrstevníky, v juniorce ho pak trenér posunul z útoku do obrany, protože uměl nejlépe bruslit dozadu. „V prvním zápase jsem dal dva góly, od té doby ze mě byl obránce,“ vzpomíná Andy Roach. Přestože patřil mezi produktivní obránce, ani čtyři roky v univerzitní NCAA a dvě sezony v IHL mu nezajistily místo v NHL.
Na univerzitě jste jako obránce sbíral spoustu bodů. Proč po vás nesáhl nikdo z NHL?
Bylo to ještě předtím, než začali být v kurzu malí, mobilní obránci. Měl jsem se narodit o deset let později. Mám jen šest stop (182 centimetrů), což mi tehdy asi trošku uškodilo. Ale nemám si co vyčítat.
Jak obtížné bylo v 26 letech opustit Spojené státy, kde jste působil v nižších soutěžích, a odejít do Německa?
Když jsem se rozhodl odejít, honilo se mi hlavou, že se definitivně vzdávám šance hrát jednoho dne v NHL. Bylo hrozně těžké, aby si vás někdo v Německu všiml a povolal zpátky.
V Německu jste pokračoval ve sbírání bodů, v sezoně 2002–03 jste se stal dokonce nejlepším střelcem Mannheimu.
Tehdy se mi stala podobná věc jako kdysi v juniorce. Měli jsme hodně zraněných útočníků, trenér mě posunul do útoku a já se stal nejlepším střelcem týmu. Až v následujícím ročníku jsem se zase vrátil do obrany.
V té sezoně jste také dostal poprvé pozvánku na mistrovství světa. Proč jste dostal přednost před hráči z NHL?
V listopadu jsme hráli
