Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Čtení z dějin hlasování o nedůvěře: čeká nás šestnácté, vyšlo jedno, vládu ochránily zpěv i hebrejština

Premiér Andrej Babiš podle svých slov neví, proč by se mělo hlasovat o nedůvěře jeho vládě. Foto: ČTK
Premiér Andrej Babiš podle svých slov neví, proč by se mělo hlasovat o nedůvěře jeho vládě. Foto: ČTK

Česká parlamentní demokracie zažila od voleb v roce 1992 – tehdy ještě federálních – celkem 19 hlasování o důvěře vládě a 15 hlasování o nedůvěře. Účinný prvek nastolování agendy v podobě pokusu sesadit úřadující kabinet poprvé použila ODS. A také ji jako jedinou tato zbraň připravila o premiéra.

Kompletní audioverze článků jsou dostupné v rámci klubového předplatného společně s aplikací Deníku N, která umožňuje i offline poslech. Pokud ji ještě nemáte, nainstalujte si ji do svého mobilu.

Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné.

Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Hlasování o důvěře či nedůvěře vládě je v parlamentu vždy o něco obřadnější než hlasování běžná: při těch poslanci rozhodují pomocí elektronického zařízení a všichni naráz. Ale jde-li o bytí a nebytí vlády, losuje se nejprve náhodně jeden poslanec, od něhož zákonodárci postupně podle abecedy vstávají a po jednom vyslovují, zda jsou „pro návrh“ či „proti návrhu“.

Obřadnost se samozřejmě týká jen hlasování samotného. Před ním se běžně odehraje sněmovní debata ve volném stylu, v níž je dovoleno (a nasazeno) prakticky vše.

Přestože je vyjádření nedůvěry vládě nástrojem zakotveným v ústavě od samého vzniku České republiky, hodně dlouho nebylo využito: poprvé tak učinila až opoziční ODS v roce 2003 proti kabinetu sociálnědemokratického premiéra Vladimíra Špidly.

Proč se tak nedělo i dříve?

Ne že by první vláda Václava Klause (čtyřčlenná, po sloučení Křesťanskodemokratické strany s ODS tříčlenná) měla se 105 hlasy ve dvousetčlenné Sněmovně neotřesitelnou pozici – později přišly pokusy vyslovit nedůvěru i mnohem silnějším kabinetům. Ale pro potřebných 50 hlasů k vyvolání hlasování bylo nutné spojenectví celé tehdejší nekomunistické opozice (včetně radikální a nacionalistické SPR-RSČ).

A protože k vyjádření nedůvěry je třeba nadpoloviční většiny všech poslanců, tedy 101 hlasů, bylo nutné získat hlasy nejen některé vládní strany, ale také se spojit s 

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Hlasování o nedůvěře vládě

Jednání Sněmovny

Mimořádná schůze Sněmovny

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější