Proč se pořád dokola díváme na tytéž seriály?
Ačkoliv nových seriálů nebo filmů existuje celá řada, mnozí z nás raději sáhnou po osvědčených titulech, které již viděli nesčetněkrát. Jak je vlastně možné, že nás pořád baví příběhy, na kterých nás už nic nepřekvapí?
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Když loni společnost Warner Bros potvrdila natočení vzpomínkové epizody seriálových Přátel, některé reakce zněly, jako by se diváci těšili na setkání se skutečnými kamarády. Po sedmnácti letech od ukončení natáčení se skalní fanoušci tento týden konečně dočkali: opět se rozezněla notoricky známá znělka a Rachel, Phoebe, Monica, Ross, Chandler a Joey znovu zasedli do gauče postaveného přímo před ikonickou fontánou.
Pravdou ale je, že Přátelé z obrazovek nikdy zcela nezmizeli. A ať už seriál zahlédli u přepínání televizních kanálů, nebo jej sami aktivně vyhledali, těch, kteří se i po více než čtvrt století od začátku vysílání Přátel nadále dívali na dění ve dvou bytech a jedné newyorské kavárně, bylo ve světě pořád nespočet.
Fenomén opětovného vyhledávání stejných příběhů se ale netýká jen Přátel nebo jiných seriálů – další například těší, když mohou znovu prožít tytéž filmy či knihy. A ať už jde o dobře známé klasiky nebo okrajové tituly, efekt je podobný:
