Deník N

Západ přenechal ruským tajným službám nástroj, jímž by ho mohly totálně rozklížit. Spěme klidně dál

Operace založené na metodě „reflexive control“ jsou zpravidla dobře utkanou simultánní šachovou hrou s mnoha šachovnicemi. A ruské rozvědky SVR a GRU jsou v ní skutečným velmistrem. Koláž: redakce, Fotolia
Operace založené na metodě „reflexive control“ jsou zpravidla dobře utkanou simultánní šachovou hrou s mnoha šachovnicemi. A ruské rozvědky SVR a GRU jsou v ní skutečným velmistrem. Koláž: redakce, Fotolia

Analýza Alexandry Alvarové: Slyšeli jste někdy anglický termín „reflexive control“? Ne? Nic si z toho nedělejte. Já o něm také neměla tušení až do roku 2016, kdy jsem začala psát knihu Průmysl lži o hybridní válce, kterou vede Rusko proti Západu.

„‚Reflexive control‘ (v češtině se nám nepodařilo nalézt adekvátní výraz, pozn. aut.) je vojenská a zpravodajská metoda, jak přimět partnera nebo oponenta prostřednictvím speciálně připravených informací k přijetí takových rozhodnutí, která si přeje iniciátor akce. Tato teoretická zbraň byla v Rusku nepřetržitě zkoumána, rozvíjena a zdokonalována již od šedesátých let minulého století. V roce 2001 začal v Rusku vycházet vojensko-vědecký časopis Рефлексивные процессы и управление (Reflexivní procesy a řízení). V jeho dozorčích a poradenských radách tehdy seděli kromě ruských vědeckých a vojenských kapacit také členové ruské Federální agentury pro vládní komunikaci a informace (FAPSI), jeden Kanaďan a dva Američané.“ Takto metodu popsal americký analytik Timothy L. Thomas v časopise The Journal Of Slavic Military Studies.

A teď si ukažme, jak to může fungovat v praxi.

Šachovnice číslo 1

Před třemi lety se mezi Německem, Tureckem a Velkou Británií začala odvíjet podivná souhra náhod, která nakonec vyústila v jednu z příčin davového omylu zvaného brexit. Na jaře roku 2016 se elitní německý komentátor a bavič Jan Boehmermann rozhodl ke kroku, který vyvolal obrovský skandál. Jeho kolegové si v satirickém pořadu konkurenční televize vzali na paškál tureckého premiéra Recepa Tayyipa Erdogana, jehož „nechali“ v jedné scénce koněm kopnout mezi nohy. Německá politická satira je velmi odvážná a ve svobodě vyjádření tradičně hodně neomezená. Jenže to náladový turecký státník odmítl akceptovat. Hned druhý den si dal předvolat německého velvyslance v Ankaře a požadoval, aby byl záznam dotyčného pořadu odstraněn.

Operace „reflexive control“ jsou zpravidla dobře utkanou simultánní šachovou hrou s mnoha šachovnicemi. I my tedy musíme přeskočit na jinou šachovnici, abychom pochopili širší politický kontext.

Šachovnice číslo 2

Na jaře roku 2016 zuřila v Evropě naplno migrační krize. Znepřátelené strany v Sýrii masakrovaly civilisty, před válkou prchaly miliony lidí a směřovaly do sousedního Turecka. Bašár Asad, Rusy podporovaný syrský diktátor, je alavita, tedy příslušník muslimské náboženské skupiny, která patří do šíitské větve islámu. Většina obyvatel Sýrie jsou naopak sunnité. Přirozeně tedy utíkají do nejbližšího sunnitského státu, který je bohatý a poskytuje neobyčejně velké kapacity pro uprchlické tábory. Ano, mluvím o Turecku.

Jenže turecký premiér Erdogan není demokrat, naopak je velmi tvrdým a často náladovým mezinárodním vyjednavačem. Záhy se daly do práce zločinecké pašerácké gangy na turecko-řecké námořní hranici a začaly ve velkém vybírat peníze za ilegální převoz uprchlíků na člunech přes hranice do Evropské unie. Pokračování příběhu znají lidé z celé Evropy. Nejdříve z ruských propagandistických kanálů na sociálních sítích, pak i z oficiálních. Hordy valící se do Evropy!

Většina uprchlíků chtěla do Německa, nejblahobytnějšího státu Evropy, který poskytuje záruku regulérního procesu žádosti o azyl. Média, i ta seriozní, pěstovala toto téma po celé dva roky jako událost dne. Tmavé tváře zubožených prchajících lidí děsily z obrazovek národnostně homogenní Čechy, Slováky, Maďary a jiné vnitrozemské národy střední a východní Evropy. Přes jejich území nikdy tak exotičtí lidé ve velkém necestovali. V Německu začala posilovat extremistická, Rusy podporovaná, extrémně pravicová strana AfD.

V téhle situaci si německá diplomacie potřebovala Turecko naklonit, aby spolupracovalo na snaze omezit pašování lidí do Evropské unie. Bylo třeba zadržet uprchlíky na tureckém území, aby vyděšený evropský elektorát nezvolil proruské nacionalisty. Proto potřebovala německá kancléřka veškerou možnou spolupráci Recepa Tayyipa Erdogana.

Zpět na 1. šachovnici

A jsme zpět na šachovnici číslo jedna a vidíme, jak nám němečtí satirikové tlučou hlava nehlava do labilního tureckého autoritáře. Na scénu vstupuje Jan Boehmermann. Ve svém satirickém pořadu udělá věc, která zvedne ze židle polovinu evropskych médií, celou německou diplomacii, tureckou vládu a spustí bulvární část brexit podporující kampaně pod heslem Vote Leave neboli Volte odchod.

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Analýza

V tomto okamžiku nejčtenější