Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Válka oživila touhy po návratu vojny. Živí je strach, emoce i nostalgie, konkrétní návrh neexistuje

Stříhání metru, tradiční odpočet dnů zbývajících do civilu. V tomto případě v podání slovenských branců v Bratislavě. Na Slovensku skončila povinná vojna zhruba ve stejné době jako v Česku. Foto: ČTK
Stříhání metru, tradiční odpočet dnů zbývajících do civilu. V tomto případě v podání slovenských branců v Bratislavě. Na Slovensku skončila povinná vojna zhruba ve stejné době jako v Česku. Foto: ČTK

S válkou na Ukrajině přibylo debat o možném obnovení vojny, přestože vláda nic takového nyní neřeší. Slovo vojna má v Česku historický, bezmála plošný kontext, který v dnešním světě nedává smysl, diskuse se tak vedou hlavně v emotivní rovině. Deník N aktualizoval starší text, v němž popisuje, jak by věcná debata o rekrutaci mohla vypadat.

Myšlenky na návrat vojny jsou tak staré, jako zrušení tohoto institutu se 140letou historií před necelými sedmnácti lety.

Ve veřejném prostoru jim pomáhaly přežít výroky politiků včetně ministrů obrany za ANO Martina Stropnického a Lubomíra Metnara. V Česku zaznívají hlavně od ruské anexe Krymu v roce 2014. S ruskou agresí proti Ukrajině vzplál tento nápad znovu, jak mapuje například server Aktuálně.

Čeští politici dlouhodobě nevysvětlují, jak by měl případný návrat vojny vypadat. Prakticky jediným parametrem, jímž se snaží zaujmout média, je navrhovaná doba vojny. To je pro seriózní debatu o obranyschopnosti země málo, debata by musela být mnohem hlubší a věcnější – a podložená mnohem větší politickou vůlí zvyšovat obranný rozpočet.

Výchozí tezi lze definovat takto: na obranu buď nebudeme, nebo budeme dávat více peněz. Pokud nebudeme, obnovení vojny by ukrojilo peníze pro profesionální armádu. Pokud budeme, museli by zastánci vojny prokázat, že peníze navíc je účelnější dát na brance, než na profesionály.

„Pokud bychom na finanční standardy plánované na vojáky v základní službě před rokem 2005 namodelovali vývoj cen, příjmů a změnu právního prostředí v ČR od roku 2005 a zohlednili bychom také statistické údaje z posledních pěti let před vznikem profesionální armády a demografický vývoj, blížíme se velmi hrubou kalkulací k výsledné částce téměř 20 miliard korun,“ odhadlo v únoru 2019 pro Deník N náklady na zavedení vojny ministerstvo obrany.

Další miliardy ročně by stál provoz – odvodní řízení, provoz ubikací, pořizování výstroje či střeliva. Nemluvě o přibližně dvou až třech miliardách (přesněji se to těžko odhaduje kvůli proměnlivé nezaměstnanosti mladých, menšímu počtu lidí na trhu práce a podobně), které by státní kase chyběly každý rok proto, že by – dejme tomu – polovina ročníku mužské populace šest měsíců místo produktivní práce a placení odvodů cvičila.

Roční rozpočet ministerstva obrany v roce 2022 činí 88 miliard korun a vláda plánuje jeho růst. Jenže Česko čeká nákup pásových obrněnců za cenu dnes už výrazně přesahující původně avizovaných 52 miliard. Brzy se zřejmě rozhodne koupit nové stíhačky. Bojové a víceúčelové vrtulníky z USA má objednané v minimalistických počtech. Chybí mu vybudovaná protiraketová obrana i taktické bezpilotní prostředky. Jen tyto pokročilé zbraně by státní kasu vyšly na víc než 150 miliard.

Aby se vojna vyplatila, musel by někdo prokázat, že peníze určené na obranu budou efektivnější, když se vloží do branců. Řeč je navíc o situaci, kdy si Česko potřebuje udržet i schopnost nasazení v jiných zemích NATO – na tom je společná obrana založená.

„Selfie“ pilota stíhačky Gripen Milana Nykodýma z doby nasazení českých stíhačů se stroji JAS-39 Gripen nad Islandem v roce 2015. Foto: Milan Nykodým, Vzdušné síly AČR a Wikimedia Commons

Odborníci tak připomínají, že je logické si nejprve říci, co od armády chceme, od toho odvodit, kolik peněz na to bude třeba, a pak analyzovat, jak toho co nejlépe docílit. Místo toho mnozí politici postupují z opačného konce: mluví o tom, na co konkrétně peníze dát – aniž by řekli, kolik to bude stát a bez analýzy přínosu.

Debata je to přitom důležitá, nikdo jiný než volení politici o případném obnovení rekrutace rozhodnout nemůže. Dlužno dodat, že ministryně obrany Jana Černochová nijak návrat plošné vojny nepodporuje: není to zkrátka věc, která by byla na stole.

Kde vojnu mají a jakou

Řada zemí v uplynulých dekádách své armády profesionalizovala, což souviselo s čím dál složitější technikou, vyžadující vycvičenější vojáky. Některé země si vojnu zachovaly: například neutrální státy jako Finsko, Švýcarsko či Rakousko.

U našich jižních sousedů ročně projde šestiměsíční službou necelá polovina mužské populace. U Švédska, země podobně lidnaté jako ČR, to před zrušením vojny v roce 2010 bylo mezi pěti až deseti tisíci ročně. Rovněž v Česku na poslední ročníky vojny šly jen jednotky tisíců mužů – vynechávala se z důvodů zdravotních, studijních, výhrady svědomí a dalších.

Slovo vojna každopádně v Česku dlouhodobě budí představu něčeho, co se týká bezmála všech (přinejmenším mužů). Tak to ale na jejím sklonku v Česku nebylo. A i kdyby se vojna obnovila, nejspíš by na ní skončil jen

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Armáda ČR

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější