Deník N

Udělat z chlapců chlapy? O návratu vojny se mluví v emocích a klišé, přínos by byl velmi sporný

Poslední branci nastoupili na vojnu v roce 2004 (na snímku na vojenskou základnu ve Vyškově). Foto: Otto Ballon Mierny, ČTK
Poslední branci nastoupili na vojnu v roce 2004 (na snímku na vojenskou základnu ve Vyškově). Foto: Otto Ballon Mierny, ČTK

I když takový návrh na stole ministerstva obrany momentálně není, přiživování debat o obnovení plošné vojny se stalo součástí politického folkloru. To rozhodnutí není černobílé, výhledově nějakou formu výběrové rekrutace možná Česko řešit bude. Deník N zmapoval, které důležité otázky k tématu jsou v debatách přehlušené emotivními a líbivými frázemi.

Jak Martin Stropnický, tak Lubomír Metnar, dva ministři obrany v dresu hnutí ANO, v minulosti vzbudili dojem, že obnovení povinné vojenské služby, zrušené před 14 lety, není vyloučené. Od ruské anexe Krymu tak oba pomáhali myšlence o vojně přežít ve veřejné diskusi.

Vést ji věcně není jednoduché, argumenty zacílené na emoce se těžko vyvracejí: Vy snad nechcete, abychom dokázali bránit vlastní zemi? No vidíte!

Čeští politici dlouhodobě nevysvětlují, jak by měl návrat vojny vypadat. Nelze tak zkoumat, zda by právě jimi popsaná podoba skutečně k obraně země přispěla. Respektive zda by byla účelnější než investování desítek miliard „na posílení obrany“ do profesionální armády.

Ta suma není nadsazená. „Pokud bychom na finanční standardy plánované na vojáky v základní službě před rokem 2005 namodelovali vývoj cen, příjmů a změnu právního prostředí v ČR od roku 2005 a zohlednili bychom také statistické údaje z posledních pěti let před vznikem profesionální armády a demografický vývoj, blížíme se velmi hrubou kalkulací k výsledné částce téměř 20 miliard korun,“ odhadlo v únoru pro Deník N náklady na zavedení vojny ministerstvo obrany.

Další miliardy ročně by stál provoz – odvodní řízení, provoz ubikací, pořizování výstroje či střeliva. Nemluvě o přibližně dvou až třech miliardách (přesněji se to těžko odhaduje kvůli proměnlivé nezaměstnanosti mladých, menšímu počtu lidí na trhu práce a podobně), které by státní kase chyběly každý rok proto, že by – dejme tomu – polovina ročníku mužské populace šest měsíců místo produktivní práce a placení odvodů cvičila.

Pro srovnání, něco přes 20 miliard stojí Česko čtrnáctiletý pronájem nadzvukových stíhaček Gripen, rozpočet ministerstva obrany letos činí 67 miliard.

„Selfie“ pilota stíhačky Gripen Milana Nykodýma z doby nasazení českých stíhačů se stroji JAS-39 Gripen nad Islandem v roce 2015. Foto: Milan Nykodým, Vzdušné síly AČR a Wikimedia Commons

V rachotu diskusí, zda mít, nebo nemít vojnu, často zapadá poměrně důležitý argument: stojí za to si říci, co vlastně od armády chceme, od toho odvodit, kolik peněz na to bude potřebovat a jak s nimi naloží. Častěji se to v Česku bere za druhý konec – řeší se, jak pomalu se armádní rozpočet blíží k metě dvou procent na obranu, ale už méně, jak se peníze využívají.

Debata je to důležitá. Nikdo jiný než politici, kontrolovaní voliči, o tom rozhodnout nemůže. Z politických stran se za návrat vojny staví SPD, a to na délku šesti týdnů, v jiných stranách to jsou jednotlivci.

To, že „válka je největší věcí státu (…), a tak je třeba ji zkoumat“, věděl už dávný čínský vojevůdce Sun-c‘. Při zkoumání se ovšem ukazuje, že některé státy v Evropě se k povinné vojně vracejí nebo o tom uvažují. Často to jsou země neutrální, jako Švédsko, nebo pociťující silné ohrožení, jako pobaltské státy.

Vojnu nikdy nezrušily neutrální země jako Finsko, Švýcarsko či Rakousko – u našich jižních sousedů ročně projde šestiměsíční službou necelá polovina mužské populace. U Švédska, země podobně lidnaté jako ČR, to před zrušením vojny v roce 2010 bylo mezi pěti až deseti tisíci ročně.

Říci tato čísla má svůj důvod: slovo vojna má v českém prostředí význam jevu týkajícího se bezmála všech (přinejmenším mužů). Pokud by ale Česko vybudovalo systém s možností, jak se vojně vyhnout (kvůli zdraví, svědomí či náboženskému vyznání), byl by zázrak,

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Armáda ČR

V tomto okamžiku nejčtenější