Život pod bílou oblohou plnou diamantů? Možné to je, říká Kolbertová
Lidé dali do pohybu procesy, které už dnes nedokážou zastavit. Před rozhodnutím, zda přírodu manipulovat ještě víc, nebo se dívat na probíhající katastrofu, budeme stát stále častěji, říká Elizabeth Kolbertová, americká novinářka, držitelka Pulitzerovy ceny a autorka knihy o snahách lidí zvrátit problémy, které v přírodě sami napáchali. Jak daleko bychom při napravování vlastních chyb měli zajít? Můžeme si být jisti, že naše snaha nepovede k další katastrofě? A je možné, že jednou budeme žít pod bílou oblohou plnou diamantů?
Jedna z respondentek ve vaší nové knize říká: „Přichází budoucnost, v níž už příroda nebude tak zcela přirozená.“ Měli bychom se pomalu začít připravovat, že to, co si pod přírodou představujeme dnes, jednoho dne nebude existovat?
Že se nacházíme uprostřed sledu událostí, při kterém lidé zásadně ovlivňují přírodu, víme. Už nyní se proto můžeme domnívat, že příroda není zcela přirozená.
Pravděpodobně všechno, co se v přírodě děje, nějakým způsobem ovlivnil člověk. Na planetě Zemi neexistuje místo, které na sobě lidské otisky prstů nemá, dokonce ani na dně oceánu.
Někteří říkají, že jsme v této situaci již poměrně dlouhou dobu, možná od momentu, kdy jsme vymysleli zemědělství. Jiní by zase namítli, že jsme se k tomuto stavu dopracovali relativně nedávno. V každém případě se ale ukazuje, že vliv člověka na planetu bude stále citelnější.
Znamená to tedy, že se ve věku antropocénu – tedy v období, kdy člověka považujeme za zásadní hybnou sílu toho, jak vypadá svět – stali lidé opravdu silnějšími než evoluce?
Asi člověka nechci
