Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Ztracená covidová generace dětí? Na to jsem alergická. V pandemii vyhřezly dřívější problémy, říká psycholožka

Psycholožka Zuzana Masopustová. Foto: Karolína Poláčková
Psycholožka Zuzana Masopustová. Foto: Karolína Poláčková

Vadí jí slova o poškozené, či dokonce ztracené covidové generaci dětí. Psycholožka Zuzana Masopustová věří, že ani všechny těžkosti a bolesti pandemie nemusí děti dlouhodobě poznamenat, když se pocitům marnosti nepoddáme. Pokud děti psychické potíže mají, bylo na ně podle ní „zaděláno“ už dřív. Jak pomoct dětem v návratu do škol a kolektivů? Kam sahají kořeny psychických poruch a potíží?

Psychiatři z ambulancí i klinik varují, že někde až skokově narostl počet dětí, které mají těžké projevy psychických potíží nebo poruch, často jde třeba o sebepoškozování. Kolegyně byla na klinice v Liberci, která je přeplněná, častý důvod hospitalizace je pokus o sebevraždu. A to spojení napadne každého: jde o důsledek pandemie? Lockdownů, zavřených škol, izolace, ponorkového soužití v rodině?

Dala bych ruku do ohně za to, že u dětí, u kterých to dojde takhle daleko, k takto smutným a tragickým činům, už se něco dělo i před pandemií. Na různých úrovních. Možná je nikdo nenaučil zacházet s emocemi, možná žily dlouhodobě v konfliktním prostředí, nebo dokud byly jejich problémy menší, připadaly si, že nikoho nezajímají.

Nebo se možná poprvé v životě setkaly s překážkou a nevědí, jak na to, protože v minulosti se jejich blízcí třeba zalekli jejich negativních emocí a radši překážky odstraňovali. Scénářů může být spousta, ale vsadila bych se, že kolem práce s negativními emocemi a adekvátní podpory ze strany rodiny a školy se ve skutečnosti točí většina z nich.

Takže selhaly rodina a škola?

Právě nejbližší dospělí, ale i učitelé mají největší možnost dětem s těžkostmi života pomoct a podpořit jejich emoční a sociální vývoj. Ne všude se to však daří.

Každé dítě se rodí s nějakými dispozicemi. Některé má větší tendence k úzkostnosti, jiné je dráždivější a má problémy se zvládáním vzteku, další má tendence emoce zakrývat nebo je zkoušet používat k manipulaci druhými.

S tím vším se můžeme ve vývoji dítěte setkat, ale je dobré tomu věnovat pozornost a pomoci dítěti negativní emoce přijmout, jejich projevy regulovat a frustrace a zátěžové situace překonávat či integrovat. Jenže k tomu potřebuje dítě dospělé, kteří ho opravdu „provázejí“.

A pokud je nemá?

Nebo má, ale jsou spíše zdrojem stresu, či dokonce ohrožení, má start do života značně ztížen. Problémy v oblasti emocí, chování nebo sebepoškozování a sebevražedné pokusy mohou

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Covid-19

Rozhovory

Zdravotnictví

Česko, Rodina, vztahy a zdraví

V tomto okamžiku nejčtenější