Další červená čára překročena. Lukašenko po vzoru svého staronového spojence Putina testuje, co ještě Západ skousne
Komentář Michaela Žantovského: Další váhavé přešlapování si Evropská unie už nemůže dovolit. Česká republika by měla v aktivním přístupu vůči neustálému porušování mezinárodního práva sehrát viditelnou úlohu.
Scéna, která se odehrála v neděli nad Běloruskem, působí jako retro ze studené války. Na osobní příkaz tamního prezidenta Lukašenka vzlétla stíhačka Mig-29, též dobrá známá ze studené války, aby odklonila let Ryanairu č. 4978 z Athén do Vilniusu a přinutila ho přistát v běloruském Minsku, údajně kvůli ohrožení letu bombou na palubě. Žádná bomba se na palubě pochopitelně nenacházela. Hrozbou, kvůli které nechal Lukašenko unést civilní let z jednoho hlavního města členské země Evropské unie do hlavního města druhé, nebyla bomba, ale lidské nebezpečí v podobě neškodně vypadajícího šestadvacetiletého běloruského opozičního aktivisty a blogera Ramana Prataseviče, který byl zařazen Lukašenkovým režimem na seznam teroristů pro spoluúčast na organizací protestů proti výsledku posledních prezidentských voleb v Bělorusku.
Na jedné straně mohou cestující a posádka rutinního schengenského letu mluvit o štěstí. Někdejší sovětský vzdušný prostor není tím nejbezpečnějším místem pro civilní leteckou dopravu. V roce 1978 sestřelila stíhačka SU-15 let č. 902 Korejských aerolinií KAL nad ruskou Karélií. Korejští piloti zázračně přistáli na zamrzlém jezeře a incident si vyžádal pouze dvě lidské oběti. Méně štěstí měl jiný let KAL, č. 007, který zničila v roce 1983 stíhačka stejného typu nad dálněvýchodním Sachalinem.
Tragicky dopadl i
