Odešla tichá disidentka, skromná a moudrá Jiřina Šiklová
Po celá sedmdesátá i osmdesátá léta pomáhala – nakonec se ukázalo, že v některých letech téměř sama, tiše a nenápadně – dostávat za hranice dokumenty Charty 77, rukopisy Václava Havla a dalších chartistů a disidentů. Nemohlo se o ní vědět, nesmělo se o ní vědět.
Jiřina Šiklová patřila k moudrým lidem, kteří dovedli srozumitelně vyjádřit důležité myšlenky, jež se týkaly nás všech. Byla mimořádně skromná. Přestože by si dávno zasloužila profesuru ze sociologie, sociální práce, gender studies, možná i z gerontologie, o tituly neusilovala.
V roce 1969 napsala habilitační práci, ve své době dosti mimořádnou; zabývala se v ní rokem 1968 v západní Evropě a levicovým revolučním hnutím v Německu, Francii i jinde. Obhájit ani vydat ji již nesměla. Vyšla – v originálním znění s původním titulem „Stoupenci proměn“ a s vlastní novou předmluvou a se zasvěceným doslovem Marka Skovajsy – až v roce 2012.
Po listopadu tuto oblast své kariéry už Jiřina Šiklová nechala stranou. O rehabilitaci se nedrala. V době, kdy nesměla učit ani publikovat, pracovala několik let jako
