Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Notes: O vizích pro budoucnost, nenaplněných slibech i o tom, proč se nám nechce cvičit

Notes. Ilustrační foto: Deník N
Notes. Ilustrační foto: Deník N

Páteční dění a obsah Deníku N v Notesu shrnuje Dominika Píhová.

Než se vrhnu na nálož, kterou pro vás kolegyně a kolegové připravili z aktuálního dění doma i ve světě, dovolím si začít trochu jinak – rozhovorem, který se čte jedna radost, a dost možná se díky němu budete cítit taky o dost lépe.

Proč je pro nás tak těžké přinutit se cvičit? To je jedna z otázek, nad kterými se zamýšlí profesor evoluční biologie z Harvardovy univerzity a autor knihy o vývoji cvičení Daniel Lieberman v rozhovoru s kolegyní Karolínou Klinkovou. Instinkt vyhýbat se zbytečné fyzické aktivitě je podle něj přirozený, totéž totiž dělaly spousty generací lidí. Proč tedy dodnes věříme, že člověk je předurčen k tomu, aby chtěl cvičit, a že naši předci byli výjimeční atleti? Jak by asi reagovali, kdyby viděli běžící pás? A co bychom si měli říct, až se příště budeme odhodlávat ke cvičení?

„Pokud se vám nechce cvičit, nebičujte se za to.“ Foto: Falaq Lazuardi

A teď tedy k tomu aktuálnímu. Podzimní volby se nezadržitelně blíží. Oba opoziční bloky už nechaly potenciální voliče nahlédnout pod pokličku svých programů. Česká republika se v dalších letech bude muset poprat s mnohými výzvami, o čemž jsme v Deníku N koneckonců psali mockrát. Jestli a jak se s nimi chce vyrovnat koalice Spolu a blok Pirátů a Starostů, rozebrali Bára Janáková, Hanka Mazancová a Kirill Ščeblykin v textu Jakou budoucnost nabízí Česku opozice?

Kolegové se zaměřili na ty nejpalčivější otázky – od vypořádávání se s rekordním schodkem rozpočtu přes problematiku daní až po školství. Konstruktivně, kriticky a zřetelně přitom rozebírají, kde se obě koalice, jež se po volbách ve vládě mohou hypoteticky potkat, shodují, a kde nikoliv. Rozbor tak nemusí ukazovat jen na to, co je důležité zvažovat před říjnovým hlasováním, ale poodkrývá i dva póly, mezi nimiž mohou strany hledat společné kompromisy v budoucnu.

Témat nicméně oba programy skrývají opravdu spoustu a jak se říká, slibem nezarmoutíš. Což je v podstatě krédo, jímž se řídí i vláda současná.

Ta totiž sice označuje kyberbezpečnost za prioritu, nevyhrazuje na ni ale tolik prostředků, kolik sama odsouhlasila. Kolega Honza Wirnitzer se v textu Vláda nedrží slib, šetří na strážcích kyberprostoru ohlíží za českými úspěchy v největším cvičení v kybernetické bezpečnosti, za sliby současné vlády, reálnými potřebami strážců kyberprostoru (především NÚKIB) i postojem Pražského hradu. Slovy Hany Zagorové nás přitom tyhle „sliby-chyby“ mohou přijít dost draho.

Výměna jedné skupiny odborníků za druhou skupinu odborníků. Ano, u vlády se ještě na chvilku zaseknu. Mnoho lidí zarazilo úterní rozhodnutí ministerstva zdravotnictví rozpustit odbornou skupinu MeSES vedenou Petrem Smejkalem a plnou dalších odborníků z různých oblastí. Resort se chce prý spolehnout na vlastní klinickou skupinu. Kolegyně Adéla Skoupá a Iva Bezděková se proto rozhodly zevrubně podívat na to, kdo jsou její hlavní tváře a co ministrovi poradí pro nadcházející léto.

Letem světem

I vy už možná někam poletíte! Europoslanci se dohodli s členskými státy na podobě covidových certifikátů, které by měly začít platit 1. července, píše Markéta Boubínová. V textu popisuje druhy „covidových pasů“, jak to bude v Česku i kdo detaily uznávání nakonec rozhodne.

O vaginách a právech. Příběh dvou žen z Komsomolsku na Amuru, které bojují o právo hrát svobodné divadlo i kreslit barevné vaginy, přináší v dnešním textu reportérka Petra Procházková. Jednou z nich je osmadvacetiletá umělkyně Julija, která je obviněná z šíření pornografie a propagace netradiční sexuální orientace a o které část města nemluví jinak než o „pedofilce“. Hrozí jí až šest let za mřížemi. Druhou je její matka Anna.

„I já se bojím chodit po městě sama,“ přiznává v textu. „Když vyjdu na ulici, pořádně se rozhlédnu. Do temných uliček nelezu. Večer taky radši sedím doma. Kontroluju, zda za mnou nikdo nejde nebo nejede. Ale nechci se z toho strachu zbláznit. Chci být připravená na všechno. Proto jsem se také zeptala lékařů, co mám dělat, kdyby mě třeba někdo polil kyselinou. Protože takové hrozby na naši adresu přicházely.“

Izraelská vláda po 11 dnech potvrdila klid zbraní, vzájemné ostřelování s Pásmem Gazy končí. Kolega Tomáš Linhart o téměř dvoutýdenní krizi mluvil s očitými svědky na obou stranách hranice a nabízí tak unikátní náhled na komplikovaný konflikt. Život pod raketami létajícími na obě strany přiblížila Češka Lucie Amsalemová žijící v Izraeli přes 15 let. Fungování palestinské mise Lékařů bez hranic popsal francouzský lékař Ely Sok a obě výpovědi dotváří tolik potřebnou mozaiku.

Proč jsme to nenahlásili má za cíl šířit povědomí o problematice sexuálního násilí a sdílet reálné příběhy přeživších i důvody jejich mlčení. Foto: PJTN

Závěrem doporučím jeden hořkosladký příběh z vlastní tvorby. Je to článek o projektu Proč jsme to nenahlásili, který dává prostor přeživším a obětem sexuálního násilí sdílet příběhy a důvody, proč čin nenahlásili, bije se za ty, jimž mnohdy ani blízcí nevěří, a alespoň zčásti pomáhá léčit šrámy po předešlých traumatech. Stojí za ním šestice studentů, kterým problematika nebyla jedno.

Iniciátor projektu Jakub byl čerstvě po maturitě a při projíždění Instagramu narazil na účet Why I didn’t report, který sdílí úderné, rukou psané důvody, proč lidé sexuální násilí nehlásí. O pár hodin později už obvolával lidi a zařizoval, aby podobná věc vznikla v Česku, a povedlo se.

A pozor, brzy končí crowdfunding na tři chystané knihy z Edice N. Spolu s knihami lze získat i zvýhodněné předplatné, a to se vyplatí!

Nezbývá mi než vám popřát hezký víkend a příjemné počtení.

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Pointa N

Nezařazené

V tomto okamžiku nejčtenější