Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Jak v sobě úspěšný psycholog našel svého Lucifera. Vyšla kniha Zimbardových pamětí

Philip Zimbardo převzal v roce 2005 v Praze cenu Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97. Vpravo manželka bývalého prezidenta Dagmar Havlová. Foto: Michal Kamaryt, ČTK
Philip Zimbardo převzal v roce 2005 v Praze cenu Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97. Vpravo manželka bývalého prezidenta Dagmar Havlová. Foto: Michal Kamaryt, ČTK

Američan Philip Zimbardo je řazen mezi nejvlivnější soudobé psychology, je emeritním profesorem prestižní Stanfordovy univerzity a byl též předsedou Americké psychologické asociace. Proslavil se především jako původce možná nejslavnějšího, ale i kontroverzního pokusu v dějinách společenských věd. Jak složitá byla jeho cesta k takové proslulosti líčí kniha Paměti psychologa: rozhovor s Danielem Harwigem.

Philip Zimbardo se narodil 23. března 1933, tedy za hospodářské krize. Když byl jeho otec nezaměstnaný, byla rodina odkázána na pomoc státu, což mimo jiné znamenalo, že měli zdarma oblečení, pro které si chodili do speciálního skladu. Když si tam prý jako malý snažil najít trochu slušné kalhoty, houkl na něj zřízenec: „Žebráci si nemohou vybírat. Jedny si vezmi a padej.“ Čemuž se prý Zimbardo v slzách bránil, vždyť on žádným žebrákem není. Každopádně mu z oné doby zbyl zahanbující pocit ponížení z toho, že byli chudí.

Krysy a vězení pro mladistvé

Zimbardův otec nedokončil ani základní školu, do které nikdy pořádně nechodil, takže si vzdělání zřejmě příliš nevážil, což byl na Sicílii podle Zimbarda běžný přístup. A když byl později Zimbardo jako zájemce o postgraduální studium dotázán, jestli si umí poradit s krysami coby laboratorními objekty, odpověděl, že ano. Měl s nimi totiž osobní kontakt už z doby, kdy vyrůstal, protože je tehdy měli v bytě: „Popadnete smeták a mlátíte po nich, víte?“ Což si ovšem během pohovoru nechal pro sebe.

Zimbardo vyrůstal v prostředí chlapeckých part, ve kterých ke vstupním rituálům patřil pěstní souboj a krádež v obchodě. Není proto divu, že někteří jeho kamarádi podlehli i dalším pokušením a „pro peníze dělali něco, o čem věděli, že je to špatné“, například se zapojili do distribuce drog, takže pak končili ve vězení pro mladistvé. „Nejméně jeden kluk nakonec spáchal

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Literatura

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější