Afghánistán po Američanech? Válka jako po odchodu Sovětů. A další vlna uprchlíků
ANALÝZA: Přesně třicet let poté, co z Afghánistánu odjely sovětské tanky, se k ukončení mise odhodlávají Američané. Jenže tentokrát se Afghánci vybavení historickou zkušeností odchodu cizích armád bojí: nesnášenlivost k „okupačním uniformám“ mají sice geneticky zakódovanou, ale také vědí, že bez Američanů a jejich spojenců se země propadne do dalšího kola násilí. Bude se opakovat exodus pěti milionů lidí? Evropa by se na něj měla připravit.
„Bylo mi tehdy pětadvacet. Že Sověti odtáhnou, se už vědělo přes půl roku. Ten den jsme je v Kábulu opravdu viděli naposledy. Někteří jim mávali. Myslím, že jsme byli rádi, že odjíždějí. Na druhou stranu, spousta lidí bydlí dodnes v panelácích, co nám tady postavili. Ale jakmile zmizeli, pustili jsme se do sebe. A to se stane i teď, až odejdou Američani,“ předpovídá Junus, dnes tlumočník z ruštiny a angličtiny, rodák z provincie Parwan, v posledních 20 letech obyvatel kábulské čtvrti Tajmaní. Bojí se. V očích mnohých je prachsprostý kolaborant. Tací se v téhle drsné zemi věší na kandelábry nebo se jim veřejně stínají hlavy. Jejich rodiny jsou oloupeny, v horším případě vyvražděny, v lepším zotročeny a v tom nejlepším vyhnány ze svých domů.
Junus pracoval pro cizince od září roku 2001, kdy po teroristickém útoku na Spojené státy zahájili Američané invazi. Za nimi přišli do Afghánistánu vojáci z mnoha zemí včetně České republiky. Přibylo humanitárních pracovníků i diplomatických misí. Tisíce Afghánců se staly hlídači, řidiči, uklízeči, kuchaři a ti vzdělanější tlumočníky. Dostávali platy, o kterých se zbytku obyvatelstva nezdálo. Jejich seznamy, jak tálibánské sdělovací prostředky občas tvrdí, se neustále doplňují o nová jména.
Ze „sluhů“ cizinců, jak je závistivě nazývali chudí spoluobčané, se po roce 2001 i díky přílivu cizinců a boomu pracovních příležitostí stala privilegovaná vrstva. Jenže Tálibán ani tehdy ze života Afghánců nezmizel. Jen se proměnil ve všudypřítomnou a neviditelnou
