Hudba, ve které je zachycená tepající zkušenost lidí mezi Blízkým východem a Evropou
Komunita je to malá, žije převážně na internetu a vzájemně se podporuje. Egyptští producenti zabývající se experimentální elektronickou hudbou jsou rozkročení mezi Blízkým východem a Evropou. Pozoruhodná alba Omara El Sadka a Ramiho Abadira, která vycházejí pod kurátorským dohledem pražského labelu Genot Centre, navíc dokazují, že globalizace nemusí zabít osobitost.
Zní to jako epizoda z Jarmuschova filmu Noc na zemi, kde pasažéři vedou divné konverzace s řidiči taxíků v různých časových pásmech od Los Angeles přes New York až po Helsinky. Jedno z takových náhodných setkání zažil Omar El Sadek v rodné Káhiře, kde by se klidně pokračování slavného filmu mohlo odehrávat. „Řidič byl velmi mladý. Během jízdy se díval na moje ruce a ptal se na divné otázky: jak dlouhé jsou moje nehty, jestli si je stříhám a že nehty vypovídají o člověku víc, než si myslíme,“ vzpomíná dvaadvacetiletý malíř a elektronický producent El Sadek. „Odpověděl jsem mu, že si nehty nestříhám, ale koušu – abych hrál tu jeho hru. On nato spustil monolog o eskapismu a v podstatě mi vysvětloval, že si koušu nehty, protože chci utéct.“
Celý rozhovor si El Sadek tajně nahrál na telefon a podivný zážitek zpracoval na svém debutovém albu Dawafer (v arabštině nehty), které vydal po pseudonymem QOW letos v březnu. Na nahrávce se současně ozývají útržky hovoru, zpravodajská relace nebo kýčovitý egyptský pop znějící z autorádia. Z šumu města a za pomoci klubových postupů či rafinovaného techna skládá El Sadek hypnotickou ambientní hudbu.
V něčem měl navíc řidič pravdu. Taxík jako přestupní místo, které je pořád v pohybu, vystihuje podstatu
