Život v cizině je jako film v původním znění bez titulků, říká spisovatelka Martina Leierová
Martina Leierová je novinářka a spisovatelka se zkušeností dlouhodobých pobytů v zahraničí. Po její románové prvotině Dům s vypůjčeným výhledem (2017) nyní vyšla kniha Tohle město, tahle řeka. Dlouhodobě pobývala ve Washingtonu, ve Vídni, v New Yorku a v Tokiu, nyní žije v Římě.
Jak jste si vlastně vybrala ten toulavý, stěhovavý život?
Někdy mám pocit, jestli si ten toulavý život nevybral mně. Vyrůstala jsem v komunistickém Československu, bez valné vyhlídky na život, jehož součástí bude cestování, a to mě vždycky deprimovalo. Moře jsem na vlastní oči viděla poprvé někdy v šestnácti letech pří školní cestě do Bulharska. Až po revoluci s odchodem komunistů se dalo trochu cestovat. A i když jsem měla v Praze dobrý život, skvělé přátele, dobrou práci – pracovala jsem tehdy jako dramaturgyně –, během těch dvou týdnů na dovolené jsem vždycky procházela těmi cizími městy a nemohla se zbavit myšlenky na to, jaké by to bylo tam zůstat žít. V té cizotě, v té čerstvosti nových barev a vůní, někde, kam vás žene touha poznávat a objevovat cizí a neznámé. A můj muž to měl vždycky stejně jako já, i jeho to do světa táhlo. Procestovali jsme spolu hned po škole skoro bez peněz Španělsko, pak odjeli na čtvrt roku do Indie, pomalu jsme směřovali k tomu, aby začal náš toulavý život se vším všudy.
Vaše dva romány spojuje motiv domu – Dům s vypůjčeným výhledem má dům v titulu, zatímco v Tomhle městě, téhle řece se jedná o příběhy z jednoho konkrétního domu. Proč je pro vás motiv domu tak důležitý?
Nejspíš to bude souviset s
Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.
