Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Málo možností, hodně frustrace. Pro dvacátníky se vlastní bydlení stává nedostupným snem

Karolína Chvojková šetří od svých 22 let na základ hypotéky. Připouští ale, že ani to nemusí stačit. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Karolína Chvojková šetří od svých 22 let na základ hypotéky. Připouští ale, že ani to nemusí stačit. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Vlastní bydlení je drahé všude. Pro mladé na mnoha místech už ale začíná být utopií. S tím se pojí frustrace i dlouholeté plány, jak si bydlení zabezpečit. A také úmysly politiků, jak problém nedostupného bydlení řešit.

Kompletní audioverze článků jsou dostupné v rámci klubového předplatného společně s aplikací Deníku N, která umožňuje i offline poslech. Pokud ji ještě nemáte, nainstalujte si ji do svého mobilu.

Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné.

Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Ve výloze pražské realitní kanceláře Maxxus je vystaven nenápadný béžový inzerát. „Pro našeho klienta hledáme ke koupi byt 3+kk nebo 3+1 i před rekonstrukcí do 4 000 000,“ stojí v něm. Za kusem papírku se ukrývá mladý pár dvacátníků, pro který se Karel Štaubert snaží už rok najít bydlení za danou cenu. „Bohužel se pořád nedaří. Teď už je to nereálný, počítají s tím, že musí sehnat mnohem víc. Skládají se rodiče i prarodiče a nedosáhnou úplně na hypotéku, kterou by potřebovali,“ vysvětluje realitní makléř.

Klíčové je zde slovíčko „už“. Za čtyři miliony by si ještě před pěti lety dokázala mladá rodina pořídit v Praze hezký třípokojový byt. Za více než šest milionů, které na panelákový byt na nikterak zvlášť vyhledávaném sídlišti potřebuje dnes, Karel Štaubert v roce 2015 prodával nově postavený čtyřpokojový byt v novostavbě v žádaném místě.

Marné hledání bydlení za dostupnou cenu dobře ilustruje situaci, ve které se ocitla spousta mladých lidí. Zatímco prodejní ceny bytů podle indexu společnosti Deloitte vzrostly za posledních šest let (od roku 2014) o 93 procent, průměrná mzda ve stejném období rostla jen o 38 procent. S rostoucími cenami zároveň poměrově klesala hodnota úspor, které si na bydlení lidé nastřádali. Našetřených tři sta tisíc dokázalo dát mladému páru před několika lety potřebný základ na hypotéku. Dnes by potřeboval stejný pár dvakrát tolik.

„Já bych se ani nebránil tomu vzít si na menší byt hypotéku, ale základ, který bych dal dohromady, a který byl ještě před pár lety naprosto dostačující, už dnes zdaleka nestačí. A i kdybych došetřil, musel bych pro získání hypotéky mít opravdu velmi nadstandardní příjem“ vysvětluje třiadvacetiletý Martin Pavlović z Prahy.

Jeho sen přitom není nijak grandiózní. „Hrozně nerad bych skončil v nějakém novém projektu na hranici města, která nedisponuje naprosto žádnou vybaveností. Chtěl bych žít v části města, která kus toho města má a není to jenom noclehárna. Ani neprahnu po nějakém obřím bytě. Kdybych žil sám, bohatě mi stačí 1+kk,“ vysvětluje mladý muž, který po studiu marketingové komunikace odjíždí do zahraničí studovat právě urbanismus. Na dotaz, zda má pocit, že je jeho sen dostupný, odpovídá bez váhání: „Naprosto jednoznačně ne.“ Pavlović připouští, že ho celá situace frustruje.

Není jediný. Výzkum Dráhy bydlení Sociologického ústavu České akademie věd na konci roku 2020 zkoumal, jak bydlení vnímají lidé ve městech od 18 do 35 let. Rozhovory se 649 respondenty ukázaly, že 80 % z nich má pocit, že je bydlení pro ně dnes méně dostupné než pro generaci jejich rodičů. „Z této situace viní tato skupina mladých lidí nedostatečnou bytovou a jinou politiku státu (30 %), avšak zejména pak investiční nákupy bytů, které zvyšují ceny bydlení (42 %),“ popisuje ve zprávě jeden z jejích autorů Martin Lux.

Vlastní bydlení není pro mnohé mladé jenom otázkou financí, kdy se měsíční nájem může mnohdy vyrovnat měsíční splátce hypotéky, ale také i čímsi jiným. „To, jestli jste úspěšný a dostatečně dospělý, je dané ekonomickou samostatností i bydlením. A důkaz toho, že je člověk úspěšný, je, že bydlí tzv. ve vlastním,“ vysvětluje sociolog Martin Buchtík. „Je to velká aspirace a je výrazná v postsocialistickém bloku, kde velké množství lidí bydlí v osobním vlastnictví,“ říká s tím, že to souvisí i s výchovou. Sociolog má také za to, že nedostupnost bydlení pro mladé oproti generacím jejich rodičů bude sice způsobovat frustraci, ale nepovede k velkým generačním sporům.

Martin Pavlović. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

To samé si myslí i respondenti v průzkumu Dráhy bydlení. „Většina mladých lidí (si) nemyslí, že problémy s dostupností bydlení vyústí nebo by mohly vyústit nakonec i v mezigenerační konflikt,“ uvádí průzkum. Roli podle jeho autorů hraje to, že většině mladých v Česku starší generace při cestě k vlastnímu bydlení pomůže. „Téměř 40 % respondentů, kteří žijí již ‚ve vlastním‘, dostalo celý byt či dům dědictvím či darem od svých rodičů či jiných příbuzných. A i když si zbývajících 56 % dotázaných mladých vlastníků bydlení koupilo/postavilo byt či dům za tržních podmínek, polovina z nich dostala finanční injekci od svých rodičů. Ve výsledku pak pouze 26 % dotázaných mladých vlastníků bydlení nedostalo od svých rodičů/prarodičů žádnou výpomoc při pořízení bytu či domu,“ píše se v závěrech průzkumu.

Peníze od rodiny dělají zásadní rozdíl. „Problém je mezigenerační předávání nerovností. Jinými slovy: máte úplně jinou výchozí pozici, když vám vaši rodiče našetří na byt nebo vám dají úspory, které vám hned umožní vzít si hypotéku, než když vám je nedají. A že bydlíte, nebo nebydlíte ve vlastním, je v důsledku i obrovský rozdíl z hlediska nákladů. Lidé, kteří mají vlastní bydlení nebo splacenou hypotéku, jsou sebevědomější, ochotnější riskovat v práci, protože nemají břemeno, že musí každý měsíc poslat x tisíc na splátku,“ říká Martin Buchtík.

V Praze ani na garsonku

Karolína Chvojková se na pražském gymnáziu setkala se spolužáky, kterým rodiče koupili vlastní byt nebo jim vyčlenili byt v rámci vlastního domu. Dnes třiadvacetiletá studentka vysoké školy je trochu jiný případ a spíš než na pomoc rodiny se musí spolehnout sama na sebe.

Spolu se sestrou zatím žije v bytě u rodičů, kteří bydlí ve státním bytu za nízký nájem. „Ani jedna se zatím nemáme šanci odstěhovat do něčeho vlastního. Asi bychom mohli do nájmu, ale vzhledem k tomu, že bydlím celý život v nájemním bytě, umím si spočítat, že tou dobou si rodiče už mohli zaplatit hypotéku při tehdejší ceně nemovitostí dvakrát,“ vysvětluje. „Snažím se našetřit si alespoň na něco vlastního, i když nevím, jestli to vůbec bude možné.“

Na svém snu o vlastním bydlení tvrdě pracuje – i když ví, že skutečný sen, malý domek se zahradou na okraji Prahy, se jí nejspíš nepodaří splnit. Při vysoké škole dělá na plný úvazek a s finančním poradcem se radí o svých možnostech šetření na základ hypotéky. „Do třiceti bych chtěla hypotéku a něco vlastního. Ale už teď vím, že jestliže se nestane něco zásadního s trhem s nemovitostmi, rozhodně nezůstanu v Praze, protože ani s plným úvazkem v běžně placené práci zde nemám šanci uplatit hypotéku ani na garsonku,“ vysvětluje.

To, jestli si bude moci dovolit vlastní bydlení, není pro Karolínu Chvojkovou jenom otázka komfortu, ale rozhodující faktor pro další životní rozhodnutí. Vlastní bydlení podle ní poskytuje člověku větší pocit jistoty než komerční nájem. „Chtěla bych jednou dítě, ale nechci se pouštět do plánování rodiny, dokud nebudu mít jistotu, že budu mít kde bydlet,“ vysvětluje s tím, že aktuálně vidí bydlení u rodičů a šetření jako svou nejlepší možnost. Pak se možná vydá cestou staršího domu ve Středočeském kraji nebo koupě pozemku, na kterém by postavila mobilheim, u kterého ji láká zejména nižší cena.

Záchod vedle linky za dva miliony

Jenomže šetřit v čase, kdy ceny nemovitostí rostou rychleji než příjmy a na splacení bydlení pro rodinu nemusí stačit ani třicet let vysokých splátek, není snadné, a pro mnohé už ani reálné. Kdo by chtěl mladým poradit, ať se vydají za Prahu nebo se spokojí s menším bydlením, narazí na problém. Bydlení v regionech je dnes jen o málo levnější než v metropoli a jeho ceny rostou rychleji.

Anekdotickou ukázku toho, že astronomické částky dnes prodejci nežádají jen za svatý grál českého bydlení – třípokojový byt –, poskytnul nedávno inzerát, který nabízel prostor v Plzni. Za 36 metrů čtverečních, které poskytují vanu hned vedle vchodových dveří a záchod vedle kuchyňské linky – ani jedno z toho neodděleno stěnou –, majitel žádá 2 350 000 korun. Podle realitního makléře, který majitele zastupuje a případ ochotně popsal, i když si nepřál v textu zveřejnit své jméno, kvůli bytu zájemci volají, požadují ale snížení ceny. Zda se ho povede prodat za požadovanou cenu, není tedy v tuhle chvíli jasné. V krajském městě jde ale spíš o výjimečný případ.

„Prodá se všechno, lidé nechtějí držet peníze v bankách,“ popisuje makléř jeden z důvodů, proč ceny nemovitostí pořád stoupají. S prakticky nulovými úroky na spořicích účtech a raketově stoupající hodnotou nemovitostí vidí totiž spousta lidí jako nejlepší možnost bezpečného uložení a zhodnocení peněz právě nákup nemovitosti.

Mnoho řešení, všechna pomalá

Situací, ve které se rozpadá nepsané společenské pravidlo, že vzdělaní a přiměřený příjem člověku v Česku zabezpečí alespoň prostý panelákový byt na sídlišti, by se podle mnohých měli zabývat i politici. Deník N proto oslovil zástupce trojice uskupení, která v Česku mají podle aktuálních předvolebních průzkumů šanci dostat se k moci.

Za vládnoucí hnutí ANO ministryně místního rozvoje Klára Dostálová ani Martin Vodička, který má na starosti kontakt s médii, neodpověděli. Z předvolebního programu, se kterým hnutí šlo do sněmovních voleb v roce 2017, lze ale vyčíst následovné: „Je třeba podpořit bytovou výstavbu a zmenšit tak časovou propast mezi plánovanou a reálnou investiční výstavbou. Jen stavební rozvoj může opět srazit ceny bytů na únosnou a dostupnou úroveň. Obce musí disponovat vlastním bytovým fondem, aby mohly usměrňovat svůj rozvoj.“ Program konkrétní podporu výstavby dále nerozebírá, vláda se ke konci svého působení ale ještě snaží prosadit novou podobu stavebního zákona, který by podle ní měl výstavbu urychlit.

Na konkrétní podobě stavebního zákona se ANO s opozicí neshodne – ODS třeba odmítá vznik nového velkého stavebního úřadu, který dle ní může zdržet vydávání stavebních povolení. I dle zástupců největších opozičních uskupení je ale změna stavebního zákona tím, co by pomohlo rozšířit nabídku bydlení. Kromě toho ale volají také po dalších změnách.

„Chceme snížit DPH z 15 na 10 % u výstavby a rekonstrukce standardních bytů. V případě pořizování prvního bydlení přicházíme s návrhem zvýhodněných hypoték, kde je vhodné snížit povinnou spoluúčast a nabídnout i přímou pomoc státu s touto spoluúčastí,“ vysvětluje Martin Kupka z ODS. Řešení vidí i v zapojení samospráv do výstavby nájemního bydlení nebo ve státní podpoře přestavby brownfieldů (bývalých průmyslových a zemědělských areálů) na místa k bydlení.

Podle Ondřeje Profanta z Pirátské strany ale nemusí stačit ani to. „Rychlý recept na zlepšení dostupnosti bydlení bohužel neexistuje a situaci nevyřeší dílčí ad hoc úpravy. Nestačí přijmout zákon, zavést opatření nebo poskytnout peníze bez navazujících systémových opatření,“ myslí si Profant. Kromě změny stavebního zákona by měly dlouhodobě spolupracovat ministerstva a další instituce tak, aby se například zjednodušily podmínky pro „alternativní“ formy výstavby, jako jsou spolky, družstva a další. Stejně tak má za to, že je potřeba vyřešit otázku sociálního bydlení.

Líbí se vám článek Deníku N? Pokud nechcete přijít o ty další, objednejte si do mailu některý z našich přehledů, které pravidelně posíláme. Vybrat si můžete na této stránce.

Osmadvacetileté Janě Koutníkové však žádná změna, kterou politici plánují, nejspíš nepomůže. Spolu s přítelem žijí u jeho matky ve Vysokém Mýtě. Rok a půl hledají nájem, aby se mohli odstěhovat, jenže ani zde nejsou ceny pro učitelku na základní škole a dopravního dispečera příznivé. Proto využívají možnost žít s rodiči a šetří. I zde padá slovo frustrující. „Myslím, že ceny za obyčejný dvou- nebo třípokojový byt pro rodinu by neměly být takhle vysoké,“ říká mladá žena. A šetří dál.

Další texty speciálu N < 25

Poslední šance získat studentské předplatné se slevou 50 %. Pořídit můžete jen do 31. října. 

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Ceny nemovitostí

Speciál N < 25

Česko, Ekonomika

V tomto okamžiku nejčtenější