Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Stoletá rudá babička stárne, stárne a stárne…

Takto si letos připomínali komunisté svůj oblíbený Svátek práce v Brně. Foto: ČTK
Takto si letos připomínali komunisté svůj oblíbený Svátek práce v Brně. Foto: ČTK

Boj radikálního a umírněného křídla v sociální demokracii vyústil v prosinci 1920 v generální stávku. Její porážka pak vedla k plnému organizačnímu rozdělení obou proudů. Radikálové založili v polovině května 1921, tedy před sto lety, Komunistickou stranu Československa, jež se otevřeně přihlásila k sovětským bolševikům a Třetí internacionále.

Socialismus jako politické hnutí se zrodil v devatenáctém století, v době průmyslové revoluce a hospodářského rozmachu, který však podíl na vlastním růstu rozděloval velmi nerovnoměrně. Životní podmínky tehdejších dělníků byly ve srovnání se současností otřesné. Dosažení takového stavu, kdy má každý co jíst, relativně slušně se obléká a bydlí ve vlastním bytě, se tehdy zdálo být jednak hudbou daleké budoucnosti, jednak cílem proveditelným pouze pomocí zásadní změny ekonomického i politického systému. Socialistické hnutí se zhruba řečeno rozdělilo na dvě hlavní větve, na zastánce radikálních (revolučních) změn a na reformisty.

Oproti sociálním demokratům, v komunistickém žargonu „sociálfašistům“, kteří skutečně chtěli zlepšit životní podmínky dělnictva, komunistům záleželo především na dobytí moci. Proletariát chápali na prvním místě jako ideologickou konstrukci, nikoliv jako souhrn živých dělníků a jejich běžných problémů. Dělnictvo mělo posloužit zejména coby hybná síla dějin, vedená revoluční avantgardou neboli spolkem všehoschopných politických profesionálů, kteří spojovali tu jedině správnou teorii s machiavelistickou praxí. Zlepšení dílčích podmínek života pracujících vrstev by v očích komunistů pouze otupovalo revoluční zápal mas.

Nicméně v československém případě měla komunistická strana docela masový charakter, což jí zčásti zůstalo i po bolševizaci neboli po převzetí moci skupinou kolem Klementa Gottwalda v roce 1929. Volební výsledky KSČ za první republiky lze označit za velmi slušné: v roce 1925 13,2 %, v roce 1929 10,2 % a v posledních prvorepublikových volbách roku 1935 pak 10,3 %.

Masovost kontra elitářství

Podle Karla Marxe měly socialistické revoluce proběhnout nejprve v těch nejvyspělejších kapitalistických zemích. Až Vladimir Iljič Lenin začal operovat s teorií, že se tak nejprve stane v nejslabším článku imperialistického řetězu neboli u něj doma v Rusku. Přišel na to celkem snadno, jelikož se mu nechtělo čekat, až poslední bitva vzplane někde v Německu nebo v Británii a on bude moci do revolučního ohně přinejlepším přiložit jen nějaké to polínko. Chtěl světové komunistické revoluci velet.

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Historie

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější