Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Nejde jen o zeleninu. Ekologická zahrada bez škůdců je také výnos, říká o permakulturním pěstování zahradní architektka

I když máme maličkou zahradu, žádný její kousek nemusíme nechat ani chvíli prázdný, říká Patricia Pavlovská. Foto: Jumpstory
I když máme maličkou zahradu, žádný její kousek nemusíme nechat ani chvíli prázdný, říká Patricia Pavlovská. Foto: Jumpstory

Patricia Pavlovská již skoro 20 let navrhuje zahrady a přednáší o permakultuře, tedy udržitelném zahrádkářství. „Lidé na venkově mají prostoru dost, takže permakulturním designem se dnes snažíme pomoci hlavně lidem ve městech,“ říká.

Pro mě jako příležitostnou zahradnici zní princip permakulturní zahrady velmi lákavě – nesekat, nestříhat, neuklízet, příroda se postará. Pokud se o svou zahradu příliš nestarám, je to už permakultura? Nebo to ve skutečnosti vyžaduje mnohem víc práce?

Mnoho lidí je na začátku zaskočeno tím, kolik práce za tím ve skutečnosti je. Někteří jsou dokonce překvapeni, když jim řekneme, že i v permakulturních zahradách se někdy ryje a okopává.

Permakulturní zahrada není vytvořena s cílem, aby člověk nepracoval. Protože jde o pěstování rostlin, které jsou určeny hlavně pro náš užitek, je přirozené, že chceme mít i co největší výnosy. Když v práci od někoho očekáváme velký výkon, potřebujeme ho i dostatečně motivovat. Se zahradou je to velmi podobné: potřebujeme ji motivovat, aby se jí vyplatilo investovat do plození. Ať už jde o péči o kvalitu půdy, přiměřené zavlažování, nebo předcházení škůdcům a nemocem, které snižují výkonnost zahrady. To vše vyžaduje manuální práci, které je v permakulturní zahradě poměrně dost – možná i stejně jako u běžného zahrádkaření. Platí zde i mnoho běžných postupů, pouze některé jsou nahrazeny účinnějšími metodami, které jsou pro přírodu prospěšnější.

Myslíte to tak, že některé běžné způsoby zahrádkaření přírodě škodí?

Některé starší metody si člověk vytvořil jakoby víc pro sebe – aby to bylo dobré pro něj. Ale nemuselo to automaticky znamenat, že je to dobré i pro přírodu. Permakultura je postavena na morálním aspektu. Záleží jí samozřejmě i na člověku – aby mu bylo dobře, aby byl sytý a spokojený v příjemném prostředí, ale zároveň aby tím příroda netrpěla. Abychom ji nezahlcovali pesticidy, herbicidy, destrukčními technologiemi.

Manuální práce je tedy v permakulturní zahradě stejně jako v jiné, ale je v ní také hodně práce, která může na první pohled působit jako nicnedělání.

Dá se tomu naučit? Představme si běžného městského člověka, který nemá téměř žádnou zkušenost se zahrádkařením.

Člověk je tvor učenlivý, takže naučit se to určitě dá. Velmi těžko se to ale učí pouze na základě vyprávění. Často totiž jde o 

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Příroda

Rozhovory

V tomto okamžiku nejčtenější