Bydlet proti všem. Dokument na festivalu Jeden svět ukazuje marnou snahu pohnout se systémem
Dnes má premiéru snímek, který je kronikou pětileté snahy ukázat, že bydlení je základní lidská potřeba, protože domov chce mít každý. A když jej dostane, zvládne si ho udržet i nejchudší rodina. Zároveň také osvětluje, proč v Brně skončil úspěšný projekt sociálního bydlení.
Kamera zabírá švába, jak za bílého dne pochoduje po stole v kuchyni. V jiném záběru chodí po bytě rodina, která filmařům ukazuje plesnivé zdi, kvůli nimž se děti dusí a musí často do nemocnice. Nebo přeplněné ubytovny, kde lidé spí po čtyřech na posteli a za jeden pokoj platí jedenáct tisíc korun měsíčně. Nebo děti pokousané od štěnic či domy, v nichž je kvůli vlhkosti opadaná omítka.
Divák se ještě dlouho po závěrečných titulcích těžko zbavuje vzpomínek na bezútěšné záběry chudoby a těch nejhorších špeluněk. Plesnivých brlohů, kde by normální člověk odmítl bydlet déle než hodinu, ale majitelé ubytoven za ně chtějí od nejchudších rodin astronomické částky, s jedním záchodem na chodbě pro čtyřicet lidí a kuchyní, kde se musejí při vaření všichni přes den vystřídat.
V podobných podmínkách přitom bydlí už třetí generace, která nemá kvůli vysokým kaucím šanci na slušné bydlení. Takhle funguje byznys s chudobou v Česku, který navíc často spojuje chudobu s etnicitou, tedy s Romy.
Dokument Bydlet proti všem ale ukazuje, že strukturální problém neřešený třicet let je možné
