Po stopách českého erotického průmyslu i pornografických knih. Stále je co odhalovat
Tři patra Galerie Tančící dům hostí ambiciózní přehlídku zakázaného erotického průmyslu v Československu. Od mnohoznačně se tvářících masážních strojků po nudismus a prostituci. Vážnější zájemci o dějiny domácí erotiky pak mohou sáhnout po bibliografii pornografických knih, výsledku dvacetileté badatelské práce.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Galerie Tančící dům se erotiky opravdu nebojí. Dvakrát se tu vystavovaly erotické, až pornografické kresby Káji Saudka a v roce 2018 tady měla zastávku výstava Voayer, kde byli prezentováni živí nazí lidé. „Výstavy se snažím dělat živě a zábavně,“ říká v rozhovoru pro Víkend HN ředitel galerie Robert Vůjtek. Sám výtvarné vzdělání nemá a galerie se ani netají s tím, že by měla jiný než převážně komerční záměr.
Nyní se zde po dlouhém čekání v covidové pauze otevírá výstava Praha dekadentní. Informace pro novináře hýří neskromnými prohlášeními typu „nejkontroverznější výstava, která návštěvníky pobouří i vzdělá“ s dodatkem, že expozice „balancuje na hranici slušnosti“. Je trochu problematické říct, na co je vlastně zaměřena. Materiály hovoří o výstavě o „zakázaném erotickém průmyslu v Československu“. Mohli bychom se hádat, zda prvorepublikové nevěstky byly součástí erotického průmyslu, je tu i několik jiných, ne zcela průmyslových rovin, ale v zásadě jde o propojení oblíbeného typu retro výstavy, na něž je hlavní autorka Jana Sommerová specialistkou, s lákavým erotickým osvěžením návštěvníka.
Expozice tu bude až do jara příštího roku, jde tedy o dlouhodobější magnet na návštěvníky Prahy.
Výstavy, které zeširoka představí nějaké téma, se dají pořádat dvojím způsobem. Buď kurátor po dlouhém studiu usoudí, že je načase uchopit téma nově, dát mu nový příběh, a tato myšlenka se vine celou výstavou. Nebo je možné především nashromáždit co nejvíce informací a artefaktů a vytvořit v podstatě muzeum bez nosné myšlenky. Touto cestou šla autorka výstavy Praha dekadentní. Její pojetí expozice připomíná spíše knihu. Je tu hodně vysvětlujících textů na nástěnných tabulích, přiměřené množství vystavených předmětů a fotografií. A očividná snaha pojmout téma československé erotiky až encyklopedicky, aby se na nic nezapomnělo. Charakteru encyklopedie nasvědčuje i to, že témata jsou rozdělena po písmenech a každé má své heslo. Ne vždy toto abecední pojetí tak úplně funguje, ale přináší i nečekaná překvapení. Například když pod G nenalezneme bod G, ale heslo Gottwald. To je zde, aby
