Korejci milují děti nadevše. Evropská rodina si musí na leccos zvyknout
Jihokorejský deník: „Čuvojo“ neboli „je zima“. To byla jedna z prvních formulací, kterou jsem se v korejštině naučila. Nehrálo přitom ani tak roli, jaká byla venkovní teplota či v kolika vrstvách bylo moje dítě zabalené. Kdykoliv se ke kočárku přiblížila nějaká adžuma neboli paní ve středním věku, dalo se čekat, že se starostlivým pohledem vysloví „čuvojo“. Někdy dokonce na důkaz své domněnky stiskla ručičku mé dcery či ji štípla do tváře.
Občas jsem se zhluboka nadýchla… a pak s úsměvem poděkovala. Úcta ke starším je totiž v Jižní Koreji samozřejmostí. Kromě udržování kojenců v teple za každého počasí platí za jednu z tradic pocházejících ještě z dob, kdy se každé druhé dítě nedožilo prvního roku života.
V moderní Koreji s jejím mimořádně kvalitním – a přitom poměrně levným – zdravotnictvím je úmrtnost kojenců jedna z nejnižších na světě. Pravidlo nevycházet s dítětem ven po dobu prvních sto dní jeho života
