Seznam zloduchů a tlučhubů epidemie je dlouhý. S tímto virem se sžijeme, ale přijdou jiné, bilancuje infektolog
„V Číně se tutlala ‚mimořádka‘, a je z toho celoplanetární průser,“ ohlíží se lékař Ladislav Machala z infekční kliniky na pražské Bulovce za osmnácti měsíci s epidemií. Loni v lednu jsme s ním pořídili první rozhovor o koronaviru v Deníku N, jak vidí situaci dnes? Vytěsníme virus? Vyhrají vakcíny i nad mutacemi? Na koho je nejvíc naštvaný? A co může způsobit loňský výpadek chřipky?
V lednu loňského roku jste v rozhovoru říkal, že za vašich studií byl v učebnicích infektologie o koronavirech jeden odstavec. Mezitím už ukázaly zuby SARS s MERS, ale teprve teď se asi začnou přepisovat skripta, ne?
Určitě. A nejen skripta z infektologie. Už v naší knížce Viry pro 21. století jsme s Janem Konvalinkou psali, že koronaviry zcela jistě neřekly poslední slovo, a to bylo ještě před MERS.
Jenže SARS i MERS způsobovaly ve velké většině opravdu těžké, až smrtelné onemocnění, což byla paradoxně výhoda, protože šly snáze odhalit a zastavit.
Nemocní s covidem sice na jednu stranu nemají v dobré polovině případů žádné příznaky, nebo jen velmi lehké, ale na stranu druhou určité procento potřebuje kyslík, intubaci a část lidí umírá. Takže jak říká můj vzácný přítel Konvalinka, covid je nemoc přesně mezi tragédií a banalitou, a to je velký problém. Část lidí ho bude pořád bagatelizovat, část se bude bát.
Když se ohlédnete, kdy jste byl během epidemie nejvíc naštvaný?
Kvůli adventnímu rozvolnění. Bylo úplně jasné, jak to dopadne, že tisíce lidí zemřou zbytečně. Za celý rok mám pomyslný seznam zloduchů, kteří k tomu přispěli. Jmenovat je nebudu, ale myslím, že většina čtenářů si dosadí svoje zloduchy.
Jsou to zloduchové z řad politiků, ale třeba i ministerských úředníků, tedy lidé, kteří mají zodpovědnost, ale ať už ze zlého úmyslu, z ignorance, nebo kvůli přebujelému egu udělali spoustu špatných rozhodnutí.
Jsem taky naštvaný na tlučhuby bez faktické zodpovědnosti, kteří ale mají velký vliv kvůli tomu, že jsou známí. Několik slovutných lékařů, ale i šéfů akademických institucí. Víte, Franta z hospody si myslí o inteligentech, že to jsou blbci, ale když se mu to hodí, rád se zaštítí tím, když
