Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

První vězněný Ujgur svědčí v Česku: Čína lže. V lágrech zabíjejí lidi, tábor byl 300 metrů od krematoria

Omir Bekali přijel do Prahy jako host projektu Sinopsis a jím pořádané debaty Ujgursko pod čínskou vládou. Svědčí také v Senátu ČR. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N
Omir Bekali přijel do Prahy jako host projektu Sinopsis a jím pořádané debaty Ujgursko pod čínskou vládou. Svědčí také v Senátu ČR. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

Omir Bekali má zářivě modrou kravatu, zlatě vyšívanou čapku kufi a široký úsměv. Ruku mi stiskne pevně a přátelsky se zadívá do očí, ale pak mu maličko škubne ve tváři. Pobolívá ho hlava; cesta byla těžká a teď je to ještě náročnější: novináři, debata s veřejností, slyšení v Senátu Parlamentu České republiky. Ale v žádném případě nelituje. Sedm měsíců ho věznili v jednom z koncentračních táborů rozesetých na západě Čínské lidové republiky; sotva rok po jeho propuštění mu v nich zemřel otec. Ví, že mluvit zkrátka musí.  

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Pocházíte z oblasti kolem města Turfan na východě Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang. Jaké jste měl dětství?

Narodil jsem se v malém městečku, kde tehdy žilo asi 95 procent Ujgurů, tři procenta Kazachů a dvě Číňanů. Dnes je to naopak.

Kdy jste si všiml, že se ten poměr začal měnit?

Turfan je starobylé město známé svými památkami, některé z nich se datují až do dob před 5000 lety. Když jsem končil školu, toužil jsem světu to kulturní bohatství představit. Jenže doba se změnila. Ujguři, Kazaši a další menšiny už nemohli získat dobrou práci – na všech významných a slušně placených místech už pracovali jen Chanové (etničtí Číňané, pozn. red.).

Proto jste v roce 2006 přesídlil do Kazachstánu?

Nespravedlnost a nerovnost v pracovních příležitostech k těm důvodům patřily, ano. Když jsem začínal pracovat ve městě Karamaj, národnostní menšiny už vykonávaly ty nejhůře placené práce.

Žilo se vám v Kazachstánu lépe?

V Kazachstánu existuje svoboda slova. Můžete si tam říkat, co chcete, dělat práci, kterou chcete. Nejjednodušší příklad: každý člověk může od šestnácti let mít cestovní pas. Tohle v Číně není možné.

Odpusťte, že se ptám, ale když už jste to nakousl: jak jste se dostal přes hranice Číny?

Abych mohl vycestovat, podplatil jsem policii. Ale pak jsem se domů vracel pravidelně, každý rok za rodinou, která zůstala ve Východním Turkestánu (ujgurský název pro Sin-ťiang, pozn. red.). Jsem občanem Kazachstánu, mám jeho pas.

Říkáte, že jste se rok za rokem vracel. Měnil se vám rodný kraj před očima?

Ano, a někdy před šesti lety se začal měnit opravdu hodně. Čím dál víc se zpřísňovala kontrola obyvatel, hlídal se jejich pohyb. Začalo přibývat policejních stanic a kontrolních stanovišť, jejich počet se násobil. Ale navíc začalo být nutné hlásit úřadům, když jste se někam chystala: nejen z města do města nebo z prefektury do prefektury, ale třeba i z okrsku do okrsku. Platilo to nejen pro občany cizích států, ale taky pro místní.

A kdy jste se poprvé doslechl, že doma ve velkém mizí lidé?

Poprvé? To bylo asi před třemi lety.

Spoután před očima rodičů

Téhle otázce se nevyhnu: Věděl jste, co se děje, a přesto jste na jaře 2017 přijel zas? Copak jste se nebál, že zadrží i vás?

Upřímně? Nenapadlo mě to. Jak říkám, mám kazachstánské občanství a kromě toho moje rodina žije podle pravidel a čínských zákonů. Že jsem nic takového nečekal, koneckonců dokládá i rozmluva s jedním mým známým. Sám je občanem Ruska a začátkem roku 2017 mě varoval: „Nejezdi tam! Mě zadrželi bez jakýchkoli právních důvodů na dvacet dní!“

Ale já tehdy pracoval jako zástupce ředitele cestovní kanceláře a do Číny jsem jezdil často. Rok předtím jsem byl služebně v Si-anu, takže jsem odjel i na ten březnový sjezd cestovních kanceláří do Urumči (hlavní město Ujgurské AO Sin-ťiang, pozn. red.). Ten se konal 23. a 24. března, 25. března jsem vyrazil směr Turfan na návštěvu k rodičům. 26. ráno mě zadrželi.

Co se stalo?

Přijela dvě policejní auta, z nich vystoupilo pět policistů. Neprokázali se žádnými doklady od prokurátora, žádná formální procedura. Prostě mě spoutali a přetáhli mi přes hlavu černý pytel – v domě rodičů, před

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Čína

Lidská práva

Rozhovory

Sin-ťiang

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější