Deník N

Právní stát schytává jeden úder za druhým. I když něco asi neprojde přes Ústavní soud, hrozí, že si na právní nihilismus zvykneme

Miloš Zeman a Andrej Babiš jsou spojenci. Ale premiér z toho nejspíš má někdy těžkou hlavu. Foto: ČTK
Miloš Zeman a Andrej Babiš jsou spojenci. Ale premiér z toho nejspíš má někdy těžkou hlavu. Foto: ČTK

Komentář Jiřího Pehe: V České republice jsme v posledních týdnech svědky kroků jistých částí politické elity, které nelze popsat jinak než jako útok na některé principy právního státu.

Výčet lze začít tím, že koalice poslanců z hnutí ANO, sociální demokracie a komunistů prosadila v Poslanecké sněmovně zákon o zdanění finančních náhrad, které se stát zavázal vyplácet v rámci církevních restitucí. Ve stejnou dobu schválila Sněmovna dodatky k zákonu o státní službě, které mají umožnit ministrům snadnější výměnu státních tajemníků.

A v pozadí se odehrával spor o zasahování Hradu do nezávislosti soudů, zarámovaný nejprve svědectvím dvou vysoce postavených soudců v podvýboru Sněmovny pro justici, kteří o takových snahách prezidenta a jeho kancléře vypovídali. Vzápětí vyvrcholil přímým útokem kancléře na nezávislost soudů, který stáhl svoji žalobu na Nejvyšší bezpečnostní úřad kvůli neudělení bezpečnostní prověrky s odůvodněním, že nemůže očekávat spravedlivý rozsudek.

Poněkud ve stínu toho všeho začala Generální inspekce bezpečnostních sborů vyšetřovat kriminalistu Pavla Nevtípila kvůli jeho údajným vazbám na některé obviněné v kauze údajného vyvádění peněz z Pražského dopravního podniku. Nevtípil je, jak známo, přitom vyšetřovatelem kauzy Čapí hnízdo, v níž figuruje jako trestně stíhaný premiér Andrej Babiš.

Je samozřejmě možné, že GIBS vyšetřuje Nevtípila oprávněně. Je-li ale řeč o právním státu, působí krajně nešťastně, že se tak stalo poté, co premiér Babiš, jehož vlastní vyšetřování se neúnosně vleče, nejprve už před nějakou dobou na Nevtípila zaútočil. A potom – ještě v roli premiéra menšinové vlády bez důvěry – prosadil odchod předchozího vedení GIBS a jeho nahrazení novým. Někteří analytici přitom upozorňovali, že snaha o výměnu vedení GIBS může souviset právě s Babišovými snahami využít „povolnější“ GIBS k zastrašení vyšetřovatele Čapího hnízda.

I kdyby byl Nevtípil nakonec z něčeho usvědčen, posloupnost jednotlivých kroků bohužel nemůže než ve veřejnosti vytvářet dojem, že mocní si nakonec vždy najdou cestičky, aby nepřímo zasahovali do vyšetřování vlastních kauz. Babiš také několikrát v obecnější rovině napadl nezávislost policejních vyšetřovatelů. Z funkce během prvního roku jeho působení ve funkci premiéra odešel i šéf pražské policie.

Sice to neprojde, ale účel splní

Výše zmíněné události mají jedno společné: neúctu k určitým principům právního státu. Zákon o zdanění finančních náhrad za církevní restituce byl prosazen čistě účelově – jako pojistka komunistické podpory pro menšinovou vládu. Ani někteří politici z vládní koalice se přitom netají tím, že zákon, pokud by úspěšně prošel kolečkem Sněmovna–Senát–Sněmovna a podepsal ho prezident, téměř jistě narazí u Ústavního soudu.

Je totiž obtížné si představit, že by Ústavní soud dal zelenou zákonu, který tak svévolně mění už jednou schválenou, několik let fungující zákonnou úpravu doprovozenou dohodami mezi státem a jednotlivými církvemi. Zkoumat se nepochybně bude i to, zda nejde o nepřípustné uplatnění retroaktivity.

Mohli bychom samozřejmě celou věc odbýt tím, že jestliže je na konci celého procesu Ústavní soud, který má možnost v souladu s principy právního státu smést zákon o zdanění církevních náhrad ze stolu, právní stát nakonec zvítězí. Problémem je, že to, jak politici nakládají s právem, utváří i společenské povědomí, jak funguje právní stát, a že tento konkrétní cynický postup (zákon schválíme, i když víme, že je nejspíš protiústavní) podlamuje důvěru veřejnosti v dodržování zákonů a práva obecně.

Totéž platí o změnách v zákonu o státní službě. Politici dobře vědí, že Evropská komise klade na právní úpravu státní služby speciální nároky, protože Západ lpí na důsledném oddělení státní služby od politiky. České patálie s tímto zákonem přitom začaly hned poté, co byl kvůli vstupu do Unie schválen v roce 2002. Krátce nato byla jeho účinnost odložena, což se opakovalo ještě několikrát. Teprve v roce 2014 vládní koalice pod hrozbou krácení evropských dotací přijala zákon v podobě, která sice neodpovídala standardům ze zemí s nejlepší státní správou, ale alespoň chránila vysoké úředníky a státní tajemníky od politických tlaků. Evropské komisi to nakonec stačilo.

Jenže jeden z prvních kroků Babišovy první vlády směřoval k tomu, aby 

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Názor

V tomto okamžiku nejčtenější