S arogancí Kremlu už dochází trpělivost nejen USA a Evropské unii, ale i řadě států v jiných částech světa
Komentář Michaela Romancova: Vztahy mezi Ruskem a Evropskou unií kvůli vývoji ve vyšetřování explozí v Česku a v Bulharsku doznaly dalšího podstatného zhoršení. Jestliže se až dosud rozhodující části kritiky, osočování a zesměšňování „těšili“ Američané, teď je tomu jinak. Neměli bychom přitom ale zapomínat, jak si Rusko „vede“ v těch částech Země, kam zrovna není upřena pozornost médií a veřejnosti.
Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová obvinila Západ z plánovaného a koordinovaného zadržování/omezování Ruska a posteskla si, že „v průběhu posledních let Ruská federace opakovaně partnerům v EU nabízela řešit vznikající problémy diplomatickými metodami, prostřednictvím jednání a konzultací“, avšak její snaha se nesetkala s pozitivní reakcí.
Snadno lze samozřejmě najít důkazy, že Rusové jsou dnes právě tak zdatnými a trpělivými vyjednavači, jako byli sovětští zemědělci „mistři vysokých sklizní“, takže by se mohlo zdát, že nad podobnými hloupostmi je možné jen mávnout rukou. V prostředí, v němž silně rezonují povídačky o slovanské vzájemnosti, vděku za osvobození a velikosti ruského trhu, by to ale nebylo moudré. Pokusme se místo toho podívat, jak si Rusko vede mimo Evropu…
Šestadvacátého dubna přinesl server Lenta.ru zprávu, že íránský tisk informoval o výměně názorů „s použitím nediplomatických slov“ mezi íránským ministrem zahraničí Muhammadem Džavádem Zarífem a jeho ruským protějškem Sergejem Lavrovem. Teherán prý obvinil Moskvu, že v roce 2015 nepřípustným způsobem zasáhla do íránské politiky.
Podle Zarífa Rusové deset dní po
