Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Notes: Kuchařka pro novou dobu, vzpomínka na Honeckera, čtyři politické hvězdy českého Facebooku

Notes. Ilustrační foto: Deník N
Notes. Ilustrační foto: Deník N

Vzestup Roberta Šlachty je překvapivý. Bývalý detektiv brzy předběhne v preferencích celou ČSSD. Epidemická opatření se v Česku uvolňují, ale zase jaksi divně a šejdrem. Celosvětově je covidu-19 vůbec nejvíc, co kdy bylo, může za to situace v Indii.

A dále: vařit pro lidi, kteří ztratili chuť a čich, vyžaduje důvtip. Před padesáti lety se dostal v Německé demokratické republice k moci Erich Honecker, komunistický šéf, který utvořil nerozlučnou a vzájemně se symbolizující dvojici s plastovým automobilem značky Trabant. Zmapovali jsme pro vás, jak funguje a na čem vázne nynější obrovská očkovací akce. A máme toho mnohem víc. Z práce svých kolegů dnes vybral a stručně okomentoval Petr Koubský.

Začnu článkem, který mě potěšil a zaujal nejvíce. Jak známo, k důsledkům covidu-19 patří dočasná ztráta čichu a chuti. Co potom jíst? Nabízí se odpověď, že cokoli, protože je vám to jedno. Jenže jídlo bez chuti mnoho radosti nepřinese. Proto v USA vznikla post-covidová kuchařka. S jejím spoluautorem Ryanem Rileym hovořila kolegyně Dominika Píhová. Vznikl krásně čtivý článek, nad kterým se vám budou sbíhat sliny. Najdete v něm jeden ukázkový recept (máslové brambory s misem a octem z bylinek), odkaz, kde si můžete zdarma stáhnout celou kuchařku, a hodně dobrých rad. Vypadá to vedle velkých témat hýbajících světem jako maličkost. Ale možná jen proto, že jsme se odnaučili chápat, co je opravdu důležité: bezpečí, blízcí lidé, teplé jídlo, měkká postel…

A teď tedy k politice. Hnutí Přísaha už má ve volebních modelech dvě procenta, skoro stejně jako ČSSD. To je hodně na zbrusu nový subjekt, který navíc nemá žádné tváře kromě svého zakladatele Roberta Šlachty a žádný program kromě výzvy, že některé lidi patří zavřít. Ale možná právě ta odzbrojující jednoduchost je receptem na úspěch. Plus trpělivá práce v terénu (Šlachta objíždí jedno malé městečko za druhým) a výborně zvládnutá sociální média. Podrobně to popisují Prokop Vodrážka a Jan Tvrdoň.

Mimochodem: Babiš, Okamura, Volný, Šlachta… uhodnete, co to je za žebříček? Čeští politici podle úspěšnosti na Facebooku. Fiala, Bartoš, Rakušan, Pekarová Adamová apod. v něm jaksi chybí. Časem je to možná zamrzí. A nejen je.

Kromě toho si v politické sekci můžete přečíst mrazivý komentář Michaela Žantovského. Popisuje, co podle něj teď plánuje Putin, a zní to dost logicky, bohužel. Osobně se v podobných případech vždy uklidňuju naprosto nelogickou úvahou, že každá strategická předpověď je mylná, protože skutečná budoucnost se uhodnout nedá. Je to asi stejně rozumné jako věřit na kominíka, ale každý holt máme něco.

Nevíte-li, kdo byl Erich Honecker, pak umím uhodnout, kolik je vám let. Moje generace jeho jméno těžko zapomene, vůdce sousední NDR se v novinách a televizi během své éry – tedy v letech 1971–1989 – vyskytoval asi stejně často jako dnes reklama na slevy v hypermarketu. K moci se dostal právě před padesáti lety, což je dobrá příležitost k ohlédnutí. Sepsal ho Pavel Polák. Upozornění: titulková fotografie je drastická.

Od politiky je jen skok k viru. Začneme taky Ruskem, protože jsme vydali drobné upřesnění, jak to je (a jak to není) s nebezpečností Sputniku, odhalenou údajně v Brazílii. Odpověď 1: ne, virus se v ruské vakcíně nejspíš nemnoží (přinejmenším o nic víc než v jiné). Odpověď 2: ale to neznamená, že je se Sputnikem všechno v pořádku.

Proč se otvírají tetovací salony, solária a střelnice dříve než střední školy? To opravdu nevím, nás se nikdo neptal, řekl nám v rozhovoru epidemiolog Petr Smejkal, šéf Mezioborové skupiny pro epidemické situace (MeSES). Rozhovor vedla Iva Bezděková. Co všechno se otevře, to přehledně popisují Prokop Vodrážka a Bára Janáková.

Dál tu máme trochu větší věc. V pětičlenné sestavě jsme po několik týdnů pracovali na projektu, který jsme si nazvali „Cesty vakcín“. Jeho cílem bylo popsat a vysvětlit, jak očkování v Česku funguje z organizačního hlediska, a to pokud možno v detailu. Vzniklo sedm článků, většina z nich reportážních. Víte, kde je Krouna? Ukázali byste na mapě bez váhání Jevíčko? Tam i tam jsme byli. Ten projekt jsme dnes dotáhli do konce a věříme, že může být nejen užitečným čtením, ale i praktickou pomůckou.

A pak tu máme největší věc, pokud jde o covid-19. Tou je bohužel Indie, kde se situace zhoršuje den za dnem, jsouc přitom vynásobena počtem obyvatel druhé nejlidnatější země světa. To znamená, že celosvětové statistiky epidemie jsou tak vysoko, jako ještě nikdy předtím nebyly. To znamená, že ani my si nebudeme moci úplně oddechnout, i když se nám podaří v Česku a v Evropě virus potlačit. Dokud hoří v jiném bytě, hoří celý dům. V dnešním dílu podcastu Studio N o tom hovoří s moderátorem Filipem Titlbachem kolegyně Magdalena Slezáková.

„Po absolvování celé akce se ovšem ukázalo, že to se Sexem ve skutečnosti zase tak moc komplikované není.“ Ne, to už nemluvím o našem projektu, to jsme se přesunuli do kulturní rubriky, konkrétně k recenzi brněnské divadelní performance (neplést s performací, tím méně s perforací!, vždycky mám s tímto slovem problém) nazvané dráždivě Sex. Jsa skeptikem, očekával bych, že představení s tímto názvem moc vzrušující nebude. Měl bych pravdu? To si přečtete v té recenzi. Napsal ji Vladimír Mikulka. Máme i knižní recenzi, Ladislav Nagy informuje o českém vydání povídkové sbírky Přítelkyně z mládí od kanadské autorky Alice Munroové.

Co najdete v úterním tištěném vydání Enka?

Titulní stránce úterního Deníku N dominuje číslo 157. Napínat, co znamená, vás nemohu, protože to tam je napsáno: tolik dní nás dělí od parlamentních voleb. Pravděpodobnost, že dojde na předčasné, je téměř nulová. A tomu se také věnuje hlavní článek dne. Kromě toho si můžete zítra na papíře přečíst:

  • Čemu vděčí za rychlý vzestup preferencí Robert Šlachta a jeho hnutí Přísaha
  • Jak dlouho už jezdí Amtrak a v čem je tato železniční síť jedinečná
  • Jaký trest dostal muž, který v jižních Čechách záměrně otrávil dva orly a dva krkavce
  • Proč není papírová taška z ekologického hlediska o nic lepší než plastová
  • Z čeho má obavy Michael Žantovský, pokud jde o nejbližší záměry Kremlu
  • V čem spočívá kouzlo povídek Alice Munroové
  • Co má Sex (s velkým s) společného s excelovou tabulkou
  • Zda mají Brazilci nadále naději na vakcínu Sputnik V

A kromě toho je tam jeden článek, který do této obvyklé hry s tázacími zájmeny zatáhnout nemohu a nechci. Neumím ho dobře pojmenovat, popsat, bylo pro mě namáhavé ho dočíst. Napsala ho Renata Kalenská. Jde o jednu z nejsmutnějších a nejosobnějších zpovědí covidové doby, jakou jsem kdy četl. A že jsem toho četl dost… Je dobře, že ten text Renata napsala. A je špatně, že ho napsat musela. Jak jste jistě pochopili, je to článek o smrti. Renata nemohla vědět, že právě dnes jeden známý pražský lékař prohodí na sociálních sítích pro pobavení svých kamarádů poznámku o přemnožených primátech – odkaz dávat nebudu, dotyčný anesteziolog z Motola je dost populární i bez nás. Prostě se to sešlo v jeden den. Porovnejte si ty dva pohledy, dva přístupy.

No nic. K době, v níž jest nám žít, patří oba. Což neznamená, že musíme fandit oběma stejně a stavět je naroveň.

Několik maličkostí odjinud

Elize Lutzová a Harrie Dekkers, manželé z Nizozemska, jsou prvními Evropany, kteří se nastěhovali do domu postaveného výhradně pomocí 3D tisku. Abychom to upřesnili, „první“ znamená „první, v jejichž případě jde o dům, který má stavební povolení a všechny ostatní doklady“, a „výhradně pomocí 3D tisku“ se vztahuje na nosné zdi. Jsou z betonu nastříkaného tryskou, kterou ovládal počítač. Dům má tvar balvanu. Elize a Harrie nejsou žádní hipsteři, ale důchodci. Za 94 čtverečních metrů obytné plochy platí 800 eur měsíčně, což je reklamní cena – polovina komerčního nájemného. Myslím, že čeští zedníci (a ukrajinští zedníci v Česku) se o práci zatím bát nemusejí.

Americký návod, jak provozovat milostný vztah se spolupracovníkem/spolupracovnicí, „if you must“. Vcelku věcný a rozumný. Podle očekávání se v něm opakovaně opakují slovní spojení „právní důsledky“ a „soudní spor“. Podle očekávání je napsaný s opatrností provozního manuálu k plastické trhavině. Co překvapí, je důrazné sdělení: „Ano, práce je otrava.“ (A proto je pochopitelné, že si hledáte spřízněnou duši, která je na tom stejně špatně jako vy.) Pokud jde o šíři kulturní propasti, Atlantik se nám pořád rozšiřuje. Jedna rada je tam opravdu dobrá: jestli je mezi vámi vztah nadřízený/podřízený, nechte si prostě zajít chuť.

Existuje svobodná vůle, nebo je to iluze? A záleží na tom? Moderní filozofové se většinou kloní k názoru, který je v rozporu se „zdravým rozumem“ (a také s pojetím všech tří abrahámovských náboženství): žádnou svobodnou vůli nemáme, naše činy jsou součástí zcela deterministického vesmíru. Hodně lidí si prý zoufá, když se s touto tezí seznámí. (Nechápu proč.) Text Olivera Burkemana v Guardianu je hodně dlouhý, ale skvěle srozumitelný. Je výborným (a nestranným!) úvodem, pokud byste se někdy chtěli do tématu ponořit hlouběji.

Víte, co je deepfake? Určitě víte: videa, na kterých díky počítačovým manipulacím říkají a dělají slavné osobnosti věci, které nikdy neřekly a neudělaly. Teď se začíná objevovat nová kategorie: deepfake satelitní snímky. Přesvědčivé obrázky neexistujících budov a jiných objektů. Nebo naopak snímky, na nichž to či ono chybí. Poznat podvod nebude tak snadné, jako když Donald Trump zpívá We Shall Overcome.

A citát závěrem

Zamilovanost byla něco jako Čína: člověk ví, že existuje, že je to tam určitě nesmírně zajímavé a že jsou lidé, kteří tam byli, ale on sám se tam nikdy nedostane. Za celý život se tam nikdy nepodíváte, ale na tom nezáleží, protože na světě jsou spousty jiných míst, kam se můžete podívat.
– Philip Pullman: Jantarové kukátko

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Pointa N

Nezařazené

V tomto okamžiku nejčtenější