Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Divadelní lockdown nabídl i poněkud nevzrušivý sex na ploše excelové tabulky

Hodinu a půl divadelního sextingu vydrželi jen ti největší borci. Repro: záznam představení na YouTube
Hodinu a půl divadelního sextingu vydrželi jen ti největší borci. Repro: záznam představení na YouTube

V brněnském Domě umění se „tkala rozvětvená literární krajina“ pod taktovkou experimentální platformy Terén.

Termín konceptuální umění používají především výtvarníci. Na myšlenku, že samotná idea či představa, jak má dílo vypadat, může být důležitější než následná realizace (nebo dokonce může být dílem samotným), však žádný monopol nevlastní. V divadle se tento poněkud neurčitý pojem příliš neujal; to ovšem neznamená, že se konceptuální projekty ve více či méně ryzí podobě neobjevují i zde.

Už skoro rok trvající nemožnost normálně hrát tomu samozřejmě nahrává: divadla jsou tlačena k tomu, aby hledala způsoby, jak obvyklý provoz nahradit. Výsledky jsou roztodivné a mohou obsahovat i řadu konceptuálních rysů. Nemusí za tím být nic příšerně komplikovaného a hlubokomyslného, o lecčems se zkrátka dá mnohem lépe snít a vyprávět než to pak doopravdy provést.

Divadlo na rozhraní

Ve volnějším slova smyslu se této kategorii blíží například dnes velmi populární audiowalky, jejichž účastníci si musí svůj zážitek zkonstruovat de facto svépomocí. Typicky při (znovu)objevování prostoru, který se díky zdivadelnění „promění“ nebo jej lze nahlédnout novýma očima. Možností je však spousta a kreativitě se meze nekladou.

Se specifickou „inverzní variací“ audiowalku přišlo dokonce i Národní divadlo, které nabídlo projekt Ty v mém domě. Po zakoupení vstupenky a stažení příslušného souboru vás doma navštíví Saša Rašilov (samozřejmě jen z nahrávky) a snaží se vás přimět k tomu, abyste se trochu jinak podívali na svůj vlastní byt. Moc povedený pokus to není, ale lze jej uvést jako příklad toho, že nové cesty zdaleka nehledají jen obvyklí podezřelí z okruhu kovaných alternativců.

Za konceptuální projekt svého druhu lze považovat třeba i vznik počítačovým programem sepsané hry, který vzbudil zasloužený ohlas začátkem března (psali jsme o něm i v Deníku N). To byla ovšem akce zcela nekonceptuálně dotažená až do konce v podobě kuriózní, ale vůbec ne špatné inscenace Švandova divadla.

Hledá se leckde a lecjak, s ohledem na okolnosti leckdy víc z nezbytí než ze skutečné potřeby. Existují však i tvůrci, kteří mají experimentování a hledání přímo v popisu práce. Mezi nimi vyniká

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Brno

Divadlo

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější