Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Jasoně nenahradí žádný drsoň, když vyhyne. Na Pálavě vymírá největší motýlí populace, říká biolog

"Kolegové prohlašovali, že jasoň dymnikový je v podstatě nevyhubitelný. Stačilo pár let...," říká Lukáš Čížek. Foto: David Hauck
„Kolegové prohlašovali, že jasoň dymnikový je v podstatě nevyhubitelný. Stačilo pár let…,“ říká Lukáš Čížek. Foto: David Hauck

„Hmyz nám už teď říká, jak hluboký problém máme, ale my nejsme dost chytří, abychom reagovali. Zareagujeme, až hůl dopadne na naše záda. Důležité věci se ukážou, bohužel, až v okamžiku krize,“ říká biolog a ekolog Lukáš Čížek z Biologického centra AV ČR. Rozhovor o paradoxech ochrany hmyzu nás zavede na jižní Moravu, do Milovického lesa v chráněné oblasti Pálava, do obory Bulhary. Ekologové, entomologové i botanici už léta poukazují na nešetrné lesní hospodaření, kvůli kterému zde ve velkém mizí mnoho druhů v čele s chráněným motýlem jasoňem dymnikovým.

K jakému broukovi nebo motýlovi máte až osobní vztah?

Když jsem byl malý, sbíral jsem hlavně tesaříky. Mám je rád, i když jsou ve srovnání s některými brouky trochu nudní. Někam přiletí, nakladou vajíčka do dřeva, larva se tam rok, někdy i víc let vykrmuje a pak vyleze. Nejsou v ničem přeborníci, ale jsou pěkní. A byl a jsem schopen je najít, protože jsou dost velcí a já krátkozrakej.

A co jasoň dymnivkový?

To je pěknej motýl, i když… vypadá trochu jako bělásek. Ale je velký a létá, spíš plachtí, velmi elegantně. Je chráněný, protože je velmi ohrožený. Přitom dokáže žít od nížin po horní hranici lesa. V polovině devadesátek vyhynul v Čechách a hodně ubyl na Moravě.

Motýly počítáme jako toxikomany

Zbývá několik posledních populací a největší z nich poletovala donedávna v Milovickém lese na Pálavě na jižní Moravě. Právě v souvislosti s ní o jasoni v posledních letech slýchám, v Deníku N jsme o kauze už před dvěma lety psali. A vím, že se v jeho ochraně v oboře Bulhary osobně angažujete. Proto jsem se na něj ptala. Jak to, že jim právě obora vyhovuje?

Housenky jasoňů žerou listy dymnivek, což je běžná lesní kytka, místy z jara tvoří úplné koberce. Jenže housenky jasoňů potřebují dymnivky osluněné. Proto jasoň žil v lesích, kde stromy nerostou příliš blízko u sebe, takže jsou pěkně prosluněné.

Světlé lesy dříve tvořily velkou část lesů u nás, patří k nejbohatšímu, ale zároveň nejrychleji mizejícímu biotopu u nás. Aby byl les světlý, potřebuje pastvu zvěře, vypalování nebo jiné specifické hospodaření.

O paradoxech ochrany hmyzu, kriminalizaci sběratelů, ale i o tom, jak a kde brouky na jaře pozorovat, si můžete přečíst v první části rozhovoru s Lukášem Čížkem

Bijete na poplach, že v Bulharech jsou jasoni opravdu před vyhynutím, přitom dříve jich tam bývala spousta. Jde o odhady, nebo je to spočítané?

Spočítané. Shodou okolností je totiž někdy kolem roku 2005 spočítali kolegové z našeho ústavu, z týmu Martina Konvičky. Ročně jich tam tehdy poletovaly asi čtyři tisíce kusů, v době letu to byl nejhojnější, prakticky všudypřítomný motýl.

Díky těmto starým výzkumům tak máme o situaci před 15 lety dost dokladů, jinak je to v ochraně přírody velký problém. O konkrétním místě většinou jen víme, že tam toho a onoho žilo hodně a teď tam není skoro nic, ale málokdy v ruce máme jasná, podložená čísla jako v tomhle případě.

Odbočím. Jak se vůbec počítají motýli?

Na základě metody značení a zpětných odchytů, vyvinuté kdysi k odhadu počtů toxikomanů. Člověk někde

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Příroda

Rozhovory

Česko, Kontext N, Věda

V tomto okamžiku nejčtenější