Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Notes: Pokuta jako přirážka za zločin a argument pomazánkovým máslem

Notes. Ilustrační foto: Deník N
Notes. Ilustrační foto: Deník N

Čtvrteční souhrn událostí pro vás sepsal Adam Hecl.

Když minulý rok renovoval miliardář Jeff Bezos své sídlo ve Washingtonu DC, utratil na pokutách za parkování v centru města na 16 840 dolarů. To je v přepočtu (s nynějším kurzem) zhruba 359 621 korun. Ty přišly do rukou orgánů amerického hlavního města. Bezosovo jmění se v únoru loňského roku, kdy zpráva vyšla, pohybovalo kolem 129 miliard dolarů. Pokutu za parkování u sídla, jež stálo 23 milionů dolarů, dostával na denní bázi.

Trest v tomto případě není trestem, ale spíš takovou malou komplikací. Něco jako když cedíte těstoviny a jedna vám spadne do dřezu.

Zákony, které platí pro každého natolik stejně, až pro ně vlastně platí jinak, však zdaleka nejsou ojedinělé pro americký kontinent. Příběh podobného úkazu na mém rodném Šumpersku dnes v Deníku N popsal kolega Honza Moláček. A dopad celé kauzy je bohužel závažnější, než že auto parkovalo nějakou dobu tam, kde parkovat nemělo. Vlivný soudní exekutor Dalimil Mika totiž v horách načerno buduje přehradu, jejíž stavba prakticky zdevastovala sídliště vzácných rostlin i motýlů. Příběh je o to bizarnější proto, že exekutoři ze zákona nemohou ke své profesi provádět jinou výdělečnou činnost. Exekutor přitom v oblasti vlastní továrnu, lakovnu, sjezdovky i hotel, jak jsme popsali už před dvěma lety.

Inspekci, která se o jeho projekt zajímala, řekl, že celou stavbu nechtěl zdržovat. Chtěl už s její pomocí totiž rychle zasněžovat své sjezdovky (které by v první řadě neměl vlastnit). Stavební povolení, a teď se vracíme k příběhu s Jeffem Bezosem, si pořídil později a zaplatil stotisícovou pokutu. Což je podle zákona mimochodem nejvyšší postih, který může člověk za takový přečin dostat. Příběhy jako tento dávají široké veřejnosti signál, že si člověk může dovolit cokoliv, když si to patřičně zaplatí.

Exekutorům a exekutorské lobby se nejen Honza Moláček věnuje dlouhodobě, všechny texty o této problematice si můžete přečíst zde.

Dalším příkladem papalášství je úterní oslava v Arcibiskupském paláci, které se zúčastnili přátelé oslavence kardinála Dominika Duky, ale také vysoce postavení policisté. Oslava se konala v rozporu s protipandemickými opatřeními. Mezi hosty byli například šéf prezidentovy ochranky Martin Baláž i jeho zástupce Radim Kincl. Oba pány, kteří samozřejmě slavili bez roušek, vyšetřuje policie. Tatáž policie, která je mimo jiné placena od toho, aby za nedodržování opatření vybírala pokuty. Věřím, že případy jako tento už musí strážníky v ulicích pěkně štvát. Okolnosti ilegální oslavy zdokumentoval Prokop Vodrážka.

Sněmovna dnes jednala o tom, zda dát prostor stejnopohlavním manželstvím, nebo naopak v Ústavě uzákonit manželství jako svazek muže a ženy. A nakonec otevřela cestu k jednání oběma návrhům.

Výstupy ve Sněmovně ale byly více než šťavnaté. Z úst šéfky Trikolóry Zuzany Majerové Zahradníkové dokonce zazněl i prastarý „argument pomazánkovým máslem“, o kterém jsem si upřímně myslel, že vymřel už tak v roce 2015. „Svět se zbláznil a EU obzvlášť. Tuzemský rum se nesmí jmenovat rum, protože není z cukrové třtiny, pomazánkové máslo nesmí být pomazánkové máslo, ale manželství může být naráz cokoli?“ podivovala se při debatě ve Sněmovně. Jak vidíte, padl i druhý neprůstřelný argument, totiž argument tuzemákem. Máslo a rum: osvědčené zbraně v boji za NORMÁLNÍ život bez novodobých výstřelků.

Pozastavím se ještě u slov předsedy strany Tomia Okamury. Ten řekl, že by radši skočil z okna než být adoptován párem stejného pohlaví. I v dětském domově je, jak sám řekl, dětem lépe než v takových rodinách. Ještě v roce 2013 však na Facebooku psal, jak jsou děti z dětských domovů silně poškozené a jejich identita pokřivená. Argumentoval svými vlastními zážitky: sám v dětském domově vyrůstal. Statusu si všimli uživatelé sociálních sítí, načež ho předseda SPD smazal.

To, že dříve Okamura coby viceprezident asociace cestovních kanceláří propagoval zájezdy pro gaye a lesby, nechám bez dalšího komentáře. Je to jen další z mnoha příkladů, kdy populističtí politici zastávají zrovna ty názory, které jim v danou chvíli přinesou co možná nejvíc užitku.

Co se dělo dál?

Americký prezident Biden je ve funkci už 100 dní. Co za tu dobu dokázal, rekapituluje politolog Jacques Rupnik v rozhovoru Karla Hvížďaly.

Redaktorka Alarmu Apolena Rychlíková se dostala do úzkého výběru nominací na prestižní cenu European Press Prize. Mezi pět finalistů se z tisíců textů dostala díky svému komentáři o Black Lives Matter po česku.

Stejně jako každý čtvrtek jsme i dnes přinesli souhrn toho, jak se Česku daří v boji s covidem, z pera Petra Koubského. A situace se opravdu lepší: zvolna se vracíme na evropský průměr v počtu nakažených.

Jenom pozor na přehnané rozvolňování! Problematické by mohlo být například používání nespolehlivých antigenních testů při fotbalových utkáních. O změně, která nás od evropského průměru může naopak ještě víc oddálit, píše kolega David Janeczek.

A co vás v Deníku N čeká zítra?

– Ministryně Benešová náhle otočila
– Zatím dobré. Česko se v covidu vrací na evropský průměr
– Manželství pro všechny má šanci
– Komentář: Svobodnou Evropu česky už nikdy slyšet nechtějme
– Pradědeček partyzán a oceněná pravnučka

Kontext:
– Světová plodnost klesla o polovinu: Nevěřili jsme, že chemikálie škodí
– Českem obchází strašidlo klausismu

S přáním pěkného večera se s vámi loučí Adam Hecl.

Čtete Notes? Vyzkoušejte i naše další newslettery! Naši redaktoři pro vás píšou týdenní souhrny o domácí politické scéně, aktuálním dění v USA, Německu nebo o světě vědy a techniky.

Notes

V tomto okamžiku nejčtenější