Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Před 70 lety začalo české vysílání Svobodné Evropy, rozhlasové stanice, jejíž návrat bychom si neměli přát

Dnes vysílá Svobodné Evropa z pražského Hagiboru do mnoha států po celém světě. Do Česka už naštěstí nemusí. Foto: ČTK
Dnes vysílá Svobodné Evropa z pražského Hagiboru do mnoha států po celém světě. Do Česka už naštěstí nemusí. Foto: ČTK

Československá redakce Rádia Svobodná Evropa začala své pravidelné vysílání přesně před sedmdesáti lety, 1. května 1951. Skončila po 43 letech a dvou měsících, na konci června 1994. Na počátku byly nejen americké peníze, ale i silný program a jasná role, která po pádu železné opony fatálně chyběla.

Svobodná Evropa nebyla pouze rozhlasovou stanicí, ale „součástí psychologických operací uplatňovaných jako významný nástroj šířeji chápané diplomacie a politiky“, konstatuje historik Prokop Tomek v monografii Československá redakce Radio Free Europe. Americká administrativa, a to jak ta Trumanova demokratická, tak Eisenhoverova republikánská, na přelomu čtyřicátých a padesátých let chápala, že zamezit poválečné expanzi Sovětského svazu nemůže otevřenou vojenskou akcí, kterou by jí občané USA tak krátce po druhé světové válce neschválili.

Sáhla tedy po ekonomickém tlaku demonstrovaném mimo jiné Marshallovým plánem a po podpoře sjednocování západních států do celků typu NATO, které by potenciálního agresora předem odradily od otevřené akce. Jakousi třetí nohou této konstrukce se stala kampaň na poli idejí.

Už v roce 1947 přijímá americká Národní bezpečností rada memorandum, které požaduje reakci na rozsáhlou protiamerickou kampaň vedenou ve světě Sovětským svazem. Tady už nešlo „jen“ o obranu proti ingerenci Sovětů do zemí západní Evropy, ale také o podporu demokratického exilu ze států, které se po roce 1945 dostaly do sféry vlivu Moskvy, a byly tak pro další spolupráci se Západem na léta ztraceny.

Právě exilové reprezentace zemí jako Polsko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko a Československo se staly pro americké politické kruhy investicí do budoucna. Zakládat jejich exilové vlády ale Američané nechtěli, to by napjaté vztahy s Východem zbytečně komplikovalo. Nezávislá rozhlasová stanice, respektive hned několik stanic, představovala ale schůdnou třetí cestu, do které se navíc exilové reprezentace mohly přímo zapojit.

Kennanovo vítězství na poli myšlenek

Jednou ze zásadních postav tohoto procesu se stal

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Historie

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější