O bytí jako vlnobití a spojnicích Ivana M. Havla
Osobní vzpomínka astronoma Jana Palouše na jeho vědeckého kolegu a přítele od dob disentu, zesnulého Ivana M. Havla.
Trans, Inter a Cross jsou spojnice mezi zdánlivě vzdálenými disciplínami, různými epochami a prostředími, kde se nacházíme. Budovat mosty mezi různými obory, podívat se na ně z pohledu jiných a spojovat osoby z různých prostředí, to byly cíle Ivana M. Havla (IMH), který nás nedávno opustil. IMH nevyznával přístup „mírného pokroku v mezích zákona“, který je často používán odborníky úzce vyhraněných disciplín. Nové nápady a myšlenky vznikají někde mezi, na rozhraní oborů, kde jsou oblasti doposud nepojmenované, nepodléhající zavedeným pravidlům. Nalézat ony oblasti a vtahovat je do našeho myšlení, to byla snad hlavní snaha IMH.
Transdisciplinarita byla charakteristická pro bytové semináře, které IMH pořádal již v dobách předrevolučních před listopadem 1989. Na Rašínově nábřeží v Praze referovali mnozí badatelé z Československa i ciziny o objevech v kybernetice, informatice a vědách o mozku. Ale také o matematice, astronomii, botanice, biologii, sociologii a teologii. Jistě samostatnou disciplínou byly filozofické semináře, kde vystupovali Zdeněk Neubauer, Daniel Kroupa, Zdeněk Kratochvíl a další. Přednášky provázely rozsáhlá diskuse a někdy i zprostředkované dotazy z vězení.
Tak jsem měl možnost odpovídat na otázky Václava Havla o vesmíru, neboť patrně i v omezeném prostředí věznice se lidská mysl vydává do velmi vzdálených míst.
Tradice setkávání různých myšlenkových proudů vedla v roce 1990 k založení