Hmyz mizí, protože nemá kde žít. Ne proto, že ho někdo chytá nebo něco žere, říká biolog Čížek
„Náš stát vzal ochranu hmyzu za úplně špatný konec,“ míní biolog a ekolog Lukáš Čížek a mluví o absurdním policejním honu na sběratele a přehlížení ničení míst k životu celých hmyzích populací. A zve dospělé i děti ke zkoumání brouků. Pěkně zblízka. V pískovně, na zahradě, v pasti v podobě kelímku se zbytkem piva i na výstavním lejně na pasece. „Až když si dítě zvířátko podlachní, zanechá to otisk. Chránit chceme jen to, k čemu máme vztah.“
Je možné, že jsem viděla v Praze ve Vysočanech roháče?
Možné to je. Roháč v Praze žije leckde, třeba na Petříně.
My jsme ho tedy viděli cestou do školky, nehýbal se, tak jsem dětem řekla, že možná dělá mrtvýho brouka. Jenže on jaksi dělal mrtvýho brouka i cestou zpátky…
(směje se) Tak to už asi nedělal!
Dělají brouci vůbec mrtvé brouky, nebo je to mýtus?
Dělají. Ale takový roháč moc ne. Spíš je to taktika drobotě, jako jsou třeba nosatci, kteří lezou na listech rostliny, a když zahlédnou potenciální nebezpečí, stáhnou nožičky, schovají hlavu a tykadla a spadnou na zem a leží… Vyplatí se jim to. Když se nehýbou, predátor je těžko najde.
V druhé části rozhovoru je hlavním tématem vymírání posledních populací motýla jasoně dymnivkového v Milovickém lese na Pálavě.
Hmyzáky pořád něco žere
Po několika dnech tepla přišlo razantní ochlazení, máme za sebou nejchladnější duben za dlouhá léta. Ale mezitím už vylezli brouci a vyletěli motýli. Jak takový výkyv zvládnou?
Samozřejmě jim vlhké, deštivé a chladné počasí nedělá úplně dobře, protože musí někde sedět a čekat na lepší. Spousta z nich padne za oběť predátorům, spoustu z nich napadnou
