Notes: Potopit vládu, Hamáček s kosou, nějakej Babiš. A na uklidněnou Cesta do fantazie

Potopit vládu není jen tak

Vzývat „hodnoty a principy“ (slovy předsedy ODS Fialy) můžete, co vám hrdlo ráčí, je to ale málo platné: bez dostatku svolných hlasů neschválíte ani opravu vesnické kanalizace. Natož vyslovení nedůvěry „katastrofálně neschopnému“ (opět Petr Fiala) Babišovu kabinetu.

Vládu sice ve Sněmovně oslabili nově netolerantní komunisté – a údajně by proti ní hlasovala také SPD –, ovšem do ruky jí hraje, že opozice je ohledně její budoucnosti momentálně rozpolcená.

Koalice Spolu začala mezi poslanci sbírat podporu pro vyslovení nedůvěry a každý podpis se počítá. V cestě jí ale stojí Piráti se Starosty, kteří podepsat nechtějí, prý v obavách z osazenstva Hradu. Posloupnost je jednoduchá: pád Babiše → nástup Zemana, skrze úřednickou vládu a v ještě větší parádě než teď. A Spolu se mezitím zlobí, že prý Starostové a Piráti couvají z už uzavřené dohody. Jak to dopadne? Tenkou hranici mezi politikou a marketingem popisují Hanka Mazancová s Janem Tvrdoněm.

Nojo, Hašek. Nojo, Zeman.

A pak jsou zprávy, kterým si pro sebe přezdívám „nojo“. Dozvíte se ji, řeknete si „No jo, no“ a pokývete hlavou, protože ve vás ta zpráva, jakkoli hlasitá, vzbudila namísto překvapení pocit jakési poťouchle smířené jistoty, že některé věci jsou tak stálé a neměnné jako zapadající slunce nebo na jaře rašící tráva. Podobá se to zatuchlině, kterou ucítíte, když se zabalíte do léty prověřeného starého kabátu.

Oznámení ministra vnitra Hamáčka, že svým náměstkem jmenuje skandály opředeného Michala Haška, je přesně takovou „nojo“ zprávou. Pravda, někteří sociální demokraté, které Deník N oslovil, netajili zklamání. „No jo, no,“ říkám si já a zkouším odhadnout, kolik teď asi vzniká memů, kde smrtka-Hamáček mává kosou nad rakví s nápisem ČSSD. Než půjdou spočítat ony, dají se zatím počítat lži páně Haška ve velkém portrétu od Jany Ustohalové.

„Nojo“ zprávou jako vystřiženou je i prezidentovo nedělní vystoupení k Vrběticím. Naštěstí se na starém známém dají stavět nová sdělení. Tak jako to udělali Jan Wirnitzer s Lukášem Prchalem s titulkem Popisujeme, jak velký bude mít Zemanův vrbětický projev dopad – dozvíte se to tady.

A navíc:

Do Vrbětic zapadá i rozhovor se šéfem britské tajné služby MI6. „Když máte tento vzorec bezohledného chování, samozřejmě že se díváte na to, co se děje kolem Ukrajiny“, Putina jsme varovali, že zaplatí vysokou cenu, cituje proslulého „C“ náš slovenský kolega Mirek Tóda.

Zatímco se ruská vojska stahovala od ukrajinských hranic, Michal Tomeš zjišťoval, jak se sjíždí přefouklá realitní bublina. Ceny bytů jsou rekordně vysoko a stále rostou; má smysl dál nečekat, „zatnout tuby a koupit“, i když tím třeba v Praze u levnějších bytů riskujete, že příštích třicet let budete splácet osmnáct tisíc měsíčně? Lákavá představa to není, jenže asi bude hůř. Ze všeho nejdřív si ale odpovězte na otázku, co chcete kupovat: domov, nebo investici?

A realitní bublina se vyskytuje také mezi příčinami, proč někteří lidé volí místo domova s pevnými kořeny raději domov na kolech. Někdo v něm žije celý rok. Jiní jen dočasně, na cestě za neznámem. Tak jako manželé Štěpán a Klára Honovi a jejich tři děti. V dodávce už poznali Norsko, Rumunsko, Portugalsko, Albánii, Pobaltí i Británii a stíhali přitom i psát a fotit. Takže teď mohli vydat knihu Náš evropský deník – a krásně si popovídat s Janou Ustohalovou.

Do světa se ale kromě dodávky dá cestovat také na stránkách Deníku N. Takže si můžete přečíst například výbornou reportáž z Turecka o ramadánu v době covidové.

Nebo zjistit, jakému utrpení podrobila trojice mužů s ruskými pasy vězně v „doněckém Dachau“ (varuji: to peklo je skrze deníkové zápisky tak přítomné, že vám jako duch sevře zezadu krk).

Dočtete se také, proč vrcholový plavec s dvacetiletým olympijským snem veřejně odmítl svoji účast na rychle se blížící olympiádě v Tokiu: „Nebudu pochodovat pod vlajkou nasáklou krví svých lidí.“

A upoutávku si rozhodně zaslouží (to už jsme zas v mléku a strdí) také dnešní Studio N s půvabným titulkem „Daňovu kobru vymyslel nějakej Babiš.“ Ne, nevymyslel. Více než povolaným hostem Filipa Titlbacha je Eva Romancovová.

Co se dočtete v zítřejším tištěném Enku?

– Vypátrali jsme ženu, která obelstila Babiše i Vatikán. Skrývá se po farách a nejmenuje se Horáková
– Když vás mučí elektřinou, dupete nohama, ví ukrajinský novinář. K životu se vracel v Praze
– Den s koordinátorem očkování. Jak se v Pardubickém kraji řídí nebývalá operace
– Manžel vás týrá, ale ještě vás nezabil, sdělil soud ženě a poslal ji do vězení za vraždu
– „Jsme poutníci, ne turisté.“ Rodina trávila sedm let dovolenou v dodávce a napsala o tom knihu

Letem světem

Černínský palác opouštějí spolupracovníci odvolaného ministra zahraničí Petříčka.

Dole pod kopcem se mezitím rozhodují senátoři, zda podat ústavní žalobu na Miloše Zemana. Obvinění zní velezrada.

A Kreml přišel s náramně barevnou grafikou. Nazval ji Seznam Rusku nepřátelských zemí, opatřil vlajkami a Rudým náměstím na pozadí a jako první z desítky „nepřátel“ jmenoval USA. Ale nezoufejme: naší zemi věnoval pěkné třetí místo!

Čínská společnost Origin Space jen sice „jen“ startup ze Šen-čenu, ale cíle má vysoké: sahají až do vesmíru. Dnes spolu s čínským státem a jeho raketou Čchang-čeng 6 (Dlouhý pochod 6) vypustila na oběžnou dráhu Země prototyp třicetikilového robota NEO-01. Ten podle výrobce umí sbírat vesmírný odpad a nahlížet do hlubokého vesmíru. A také má vydláždit cestu k budoucí těžbě na asteroidech.

Ještě k tomu nahlížení: také stejně jako já patříte k těm, kdo milují pohledy do fantazie? K těm, kdo do ní rádi cestují, a (nejen) proto je hned na první pohled okouzlilo Mijazakiho mistrovské dílo Cesta do fantazie (Sen to Čihiro no kamikakuši, známější pod anglickým názvem Spirited Away)?

A věděli jste, že právě letos Cesta do fantazie slaví dvacet let? Prvotřídní snímek, který patří mezi nejslavnější animované filmy na světě, neztratil ani po letech na opojném kouzlu a hloubce; zaslouženou poctu mu ke kulatým narozeninám skládá velký článek na BBC Culture.

Pokud jste Cestu do fantazie ještě neviděli a rádi byste, najdete ji – spolu s dalšími asi dvaceti filmy kultovního studia Ghibli – na Netflixu. Venku už svítí po zimě vítané slunce, ale večery jsou dlouhé a ke konci zatím pořád dost temné a chladné, jako stvořené pro tajemství. Tak hezký večer, vážení čtenáři!