V kauze Vrbětice se zrodil u nás málokdy viděný, většinový politický konsenzus. Prezident se ho pokouší zničit
Komentář Jiřího Pehe: Česká republika prožila po oznámení premiéra Andreje Babiše a vicepremiéra Jana Hamáčka, že za explozemi v muničních skladech ve Vrběticích v roce 2014 stáli ruští agenti, jeden z nejpozoruhodnějších týdnů od svého vzniku. Byli jsme po dlouhé době svědky politicky sebevědomých kroků českých představitelů, podložených křehkým konsenzem mezi vládou a většinou opozičních stran. Tento pozitivní vývoj přitom nepřebily ani některé pochybnosti o motivech předních politiků a některé chybné kroky vlády.
Shoda se rychle zformovala nejen okolo interpretace událostí ve Vrběticích – tak jak ji veřejnosti předložili Babiš a Hamáček na základě zpráv českých tajných služeb, dosavadních závěrů policejního vyšetřování i informací nejvyššího státního zástupce. Politici z vládního tábora i většina opozice tak společně podpořili vyhoštění osmnácti členů ruských zpravodajských služeb, kteří u nás působili pod diplomatickým krytím.
Tuto shodu dál posílila zcela nepřiměřená ruská reakce – vyhoštění dvaceti českých diplomatů a zaměstnanců ambasády. Vláda jednala v souladu s výzvami většiny opozice, když následně snížila počet ruských diplomatů a zaměstnanců u nás na úroveň počtu diplomatů a zaměstnanců na české ambasádě v Moskvě.
Dalším krokem, okolo nějž se rychle vynořila většinová shoda, bylo i vyřazení ruské společnosti Rosatom coby bezpečnostního rizika z účasti na dostavbě jaderné elektrárny v Dukovanech. Původní záměr vlády obeslat Rosatom, stejně jako další zájemce o dostavbu elektrárny, bezpečnostním dotazníkem byl opuštěn. Bez vyplnění dotazníku se Rosatom nemůže účastnit ani samotného tendru.
Konsenzus mezi vládou a demokratickou opozicí se pokusil narušit prezident Miloš Zeman, který dlouhodobě upřednostňuje ruské zájmy u nás na úkor prozápadní orientace země. V televizním projevu, s nímž čekal týden, nabídl
